44 Kč
Paní Eva má s manželem jedinou dceru. Už odmalička ji fascinovaly věci, které běžně děti za tak zajímavé neberou. Sledovala letadla, ptala se, kam létají, studovala mapy, měla globus, kterým pořád otáčela.
Fascinovaly ji dokumenty o cestách a cizí země, které chtěla navštívit. Když jsme jeli na dovolenou na chalupu, ptala se, proč nejedeme k moři nebo do hor, které viděla v těch dokumentech.
Jakmile mohla, jezdila na brigády do zahraničí. Byla delegátkou celé dva měsíce, poznala díky tomu různé kultury, procvičila jazyky a dost si vydělala. To by tady nikdy neměla. Jakmile dostudovala, byla rozhodnutá odjet do zahraničí.
Našla si práci, kterou mohla vykonávat online, sbalila se a vyrazila. U nás doma se tak obvykle otočila maximálně čtyřikrát za rok. Byla v Portugalsku, Gruzii, na Srí Lance, Bali, v Norsku, Rakousku nebo v Itálii. Cestovala, jak jen mohla.
Našla si přítele, Francouze. Jenže jaký byl náš šok, když přijel černoch. Mého muže to položilo. Navíc s ním dcera čekala dítě. Malou a krásnou holčičku, kterou můj manžel neviděl. Nezvládl, že žije s černochem, nechce malého Afričana v domě... Já vnučku miluju. Ale naše rodina se rozpadla... Jsem nešťastná a nevím, co s tím.
