44 Kč
Paní Dagmar má děti a vnoučata, ale místo toho, aby se těšila z jejich přítomnosti a radovala se, že je má všechny kolem sebe, je spíše smutná.
Její děti ji totiž vidí jen jako přítěž. Někoho, ke komu musí chodit z povinnosti. Nechodí za ní často, to vůbec ne. Maximálně jednou měsíčně.
A to tehdy, když bere svůj důchod. Tehdy přijdou, mluví s ní a pak vysloví to, co ona už ví. Protože se to děje měsíc co měsíc. Chtějí peníze.
Už se ani neptá na to, na co ty peníze chtějí. Nemluví vůbec o tom, že by to měla být půjčka. Neřeší, že ona sama sotva vyjde a musí hodně počítat.
Přesto peníze vždycky dá. Bojí se totiž, že by za ní rodina už nechodila vůbec. Tak má alespoň chvilku na to, aby se zeptala jak se mají, co v práci, ve škole. Má chvíli rodinu.
