Ještě před pár desítkami let seděly ve školních lavicích tři Jany, dvě Evy a jedna Věra. Dnes se v českých porodnicích rodí holčičky se jmény, která připomínají pohádkové princezny, zahraniční filmové hvězdy nebo hrdinky dětských knížek. Jablonecká porodnice zveřejnila jména zářijových novorozenců a některá jsou opravdu překvapivá. Jak moc se změnil náš vkus a proč dnešní babičky marně hledají mezi vnučkami své jmenovkyně?
Dřív stačilo zavolat na návsi „Marie!“ a otočilo se hned několik žen. Dnes byste podobně úspěšně mohli volat třeba na Sofii nebo Viktorii. A pokud se vám narodí vnučka jménem Pipi Lotta, nejspíš budete chvíli přemýšlet, zda jste dobře slyšeli. Česká jména totiž procházejí pozoruhodnou proměnou.
Zatímco naše babičky vyrůstaly obklopené Mariemi, Janami a Jaroslavami, jejich vnoučata už mají ve školkách úplně jiné spolužačky. Nejde přitom jen o módní výstřelky. Za novými jmény se skrývá změna životního stylu, přístupu k rodinným tradicím i toho, jak rodiče přemýšlejí o budoucnosti svých dětí.
Pipi Lotta, Carmilla nebo Annabelle Hailey. Tohle opravdu stojí v rodných listech
Zářijová statistika porodnice v Jablonci nad Nisou by nejspíš přiměla nejednu babičku k údivu. Během září 2026 zde přišlo na svět 72 dětí, z toho 38 holčiček a 34 chlapců. A právě dívčí jména ukázala, jak rozdílné představy mohou mít dnešní rodiče.
Vedle oblíbených Viktorií, Klaudií, Sofií a Valentýn se totiž objevily také Anouk Rozárie, Carmilla, Pipi Lotta nebo Annabelle Hailey. Jména, která člověka spíš přenesou do světa literatury a zahraničních filmů než do české porodnice.
U chlapců zůstali rodiče o poznání konzervativnější. Nejčastěji vybírali Antonína a Štěpána, přesto se mezi novorozenci našel také Baltazar, Tommy nebo Braien.
Zajímavé je, že zvláštní jména dnes už nemusí znamenat ani zahraniční rodiče, ani snahu za každou cenu šokovat okolí. Pro některé rodiny jsou jednoduše krásná. A zatímco prarodiče se ptají, jak se bude malé Pipi říkat v dospělosti, maminka s tatínkem v jejím jméně mohou vidět hravost, odvahu a výjimečnost.
Když byly Marie, Jana a Věra královnami dětských hřišť
Abychom pochopili, jak velký posun nastal, musíme se vrátit do doby, kdy se rodily dnešní babičky. V roce 1950 patřila mezi pět nejčastějších dívčích jmen Marie, Jana, Věra, Anna a Eva. Právě taková jména se objevovala na školních vysvědčeních, v památnících i na svatebních oznámeních.
Jména se často vybírala po rodičích či prarodičích. Důležitá byla rodinná kontinuita, tradice a také to, aby jméno dobře znělo s příjmením. V jedné rodině tak klidně žily tři generace Marií a nikoho nenapadlo, že by na tom bylo něco zvláštního.
Ostatně statistiky ukazují, že české rodiny měly dlouhá desetiletí několik výrazných favoritů. Podle csu.gov.cz drží mezi jednotlivými ročníky od roku 1950 nejvíce prvenství jména Jana a Jan. Dívčí jména se ovšem měnila výrazně rychleji než chlapecká.
Numerologii je ovšem třeba chápat jako symbolickou tradici, nikoli vědeckou předpověď povahy.
Eliška přišla o korunu. Po třinácti letech se změnila česká jednička
Ještě donedávna se zdálo, že Elišku z prvního místa nikdo nesesadí. Jenže rok 2025 přinesl změnu, která pěkně ilustruje, jak rychle se mohou rodičovské preference obrátit. Na vrchol se vůbec poprvé dostala Viktorie. Podle portálu statistikaamy.csu.gov.cz se v roce 2025 narodilo 1 193 Viktorií a 1 125 Elišek. Mezi chlapci nadále kraloval Jakub, ovšem před Matyášem zvítězil pouhým rozdílem osmnácti novorozenců. Mezi populární patřily také Jana, Věra, Anna a Eva. Za ní Eliška a Sofie.
Zajímavý je také návrat některých téměř zapomenutých jmen. Rozálie se v roce 2025 poprvé dostala do desítky nejoblíbenějších dívčích jmen, zatímco mezi první dvacítku pronikla Valerie. Rodiče tedy nehledají inspiraci pouze v zahraničí. Často znovu objevují jména, která bychom ještě nedávno čekali spíš ve starém rodinném albu.
Proč už rodiče nechtějí, aby se jejich dcera jmenovala jako tři další holčičky ve třídě?
Možná si ještě pamatujete, jak se ve škole rozlišovaly dvě Jany podle příjmení a tři Petry podle místa v lavici. Právě takovým situacím se část dnešních rodičů snaží vyhnout. Chtějí, aby jejich dítě mělo jméno, které nebude slyšet na každém hřišti.
Jedním z možných vlivů je i to, že jsme mnohem více v kontaktu se světem. Sledujeme zahraniční filmy, cestujeme, čteme knihy v originále a prostřednictvím sociálních sítí poznáváme jména, která byla pro předchozí generace téměř neznámá.
Rozmanitost potvrzují rovněž statistiky. Předseda ČSÚ Marek Rojíček pro portál Statistika a my upozornil, že období, kdy více než desetina dětí narozených v jednom roce dostávala stejné nejoblíbenější jméno, je minulostí. Výběr je dnes mnohem pestřejší.
Přitom ne každá originalita musí být výhodou. Neobvyklé jméno může být krásné, ale dítě ho bude celý život vyslovovat, vysvětlovat nebo hláskovat. A právě na to občas upozorňují prarodiče, kteří mají s podobnými praktickými drobnostmi více zkušeností.
Jednou budou babičkami i dnešní Sofie a Viktorie. Jak se budou jmenovat jejich vnučky?
Je docela možné, že za padesát let budou mladé maminky považovat Viktorii nebo Sofii za staromódní jména, podobně jako dnes některé vnímají Jaroslavu či Boženu. A naopak budou s nadšením objevovat Věru, Miladu nebo Růženu.
Ostatně právě v tom je na jménech něco krásného. Jsou malou kronikou své doby. Připomínají, co se rodičům líbilo, koho obdivovali, jaké příběhy četli a jakou budoucnost si pro své děti představovali.
Až tedy babička poprvé uslyší, že její vnučka dostala jméno Anouk Rozárie nebo Pipi Lotta, možná jen překvapeně pozvedne obočí. Vždyť před několika desetiletími mohla podobné rozpaky vyvolat i jména, která nám dnes připadají naprosto obyčejná. Nakonec totiž nerozhoduje, zda se holčička jmenuje Marie, Viktorie nebo Annabelle. Důležité je, jaký člověk z ní vyroste. A dost možná právě babička bude tou první, kdo si z nezvyklého jména vytvoří tu nejmilejší domácí podobu.
