Vysvědčení bez slz: Reakce, které dětem pomohou a rozhodně neublíží. Vždyť završily školní rok a začínají prázdniny

První reakce rodiče na vysvědčení bývá pro dítě rozhodující. Ovlivní, jak bude samo sebe vnímat, jak bude přistupovat k učení. A hlavně, jaký vztah si vytvoří ke svým schopnostem i k vám. Dítě, které slyší slova zklamání nebo výčitek, se může cítit méněcenné, ztratit důvěru i motivaci. Je proto opravdu velmi důležité, jak na jeho třeba i neúspěch zareagujete. „Dítě je velmi křehká bytost, které reaguje většinou velmi citlivě na okolí kolem sebe. Škola, zejména první roky, jsou pro něj těžké a vše je nové. Zaslouží si za každou cenu povzbuzení, podporu a porozumění. I když přinese na konci roku známky, které nemusejí být podle vašich představ, rozhodně ho netrestejte. Dítě dobře ví, co se mu nepovedlo. A vaše podpora je pro něj ještě důležitější,“ říká Dana Málková, učitelka prvního stupně pražské základní školy pro Svět ženy.

Mohlo by se vám líbit

“Můj sedmnáctiletý syn chce být influencer. Nechodí ven, hraje hry a věří, že ho to jednou uživí,” píše paní Světlana. K synově budoucnosti je skeptická

Známky nejsou všechno, důležitější je osobnost dítěte

„Každé dítě má jinak nastavený mozek, jiné vrozené potřeby a styl učení. Pokud nejsou naplňovány, mozek dítěte se nemůže efektivně učit,“ říká psycholožka Šárka Miková, autorka Teorie typů a knihy Milovat nestačí. Reagovat bychom proto měli podle toho, jaké dítě máme doma, a především s pochopením a respektem k jeho osobnosti. Jsme to přece my, kdo zná naše dítě nejlépe. A nesmíme ho zranit, s námi se musí cítit bezpečně.

Proč dítě selhává a proč za to často nemůže

Podle Šárky Mikové není špatné vysvědčení vždy důkazem lenosti či nezájmu. Mnohem častěji je důsledkem toho, že škola nenaplňuje přirozené potřeby dítěte. „Pokud dítě potřebuje jasnou strukturu a škola ji nedává, cítí zmatek. Pokud chce učivo prožívat prakticky a místo toho se bifluje, odpojí se,“ popisuje Miková. Teorie typů, kterou Miková vyvinula, rozlišuje čtyři základní typy dětské osobnosti, a pro každý platí jiné zásady motivace. „Dítě s potřebou harmonie potřebuje, abychom ocenili jeho empatii. Dítě s potřebou kompetentnosti si zaslouží uznání za intelektuální výkon, nikoliv trest za chybu,“ vysvětluje.

Mohlo by se vám líbit

“Po smrti manžela jsem se zamilovala do švagra. Rodinu to rozbilo,” píše svůj příběh paní Milada. Švagr jí po bratrově smrti pomáhal, až přeskočila jiskra

Co rozhodně neříkat

I když vás špatné známky zaskočí, podle Mikové byste měli jako rodiče potlačit negativní emoce. Klasické věty typu „čekal jsem víc“, „tohle je ostuda“, nebo „kdybys nebyl líný“ v dítěti nebudují motivaci, ale spíše pocit selhání a nejistoty. „Zvlášť ničivá je věta: “Tohle ti zničí budoucnost.„ “Zbytečně dramatizuje a vyvolává úzkost,„ varuje Miková. Zásadní chybou je také srovnávání s jinými dětmi. “Podívej se na Aničku, ta má samé jedničky, proč to nejde i tobě?„ Podle studií vede takové srovnávání ke snížení sebedůvěry, vyšší míře stresu a horším studijním a akademickým výsledkům.

A co naopak říct?

Místo kritiky zvolte podporu a zájem. „Jsem na tebe hrdý, že ses snažil.“ „Co tě letos nejvíc bavilo?“ „Z čeho máš radost?“ To jsou věty, které v dítěti podporují zdravou sebereflexi i chuť se zlepšit.  Důležité je i to, jak nabídnete pomoc: „Je něco, s čím ti můžeme pomoci příště?“ Podle studie děti, které cítí rodičovskou podporu namísto tlaku, dosahují v příštím roce výrazně lepších výsledků.

Mohlo by se vám líbit

“Děti čekají, že po nás budou dědit. Máme chuť dát vše charitě,” píše paní Marie. Děti si myslí, že mají zajištěnou budoucnost

Dva příklady z praxe

Jak víme, každý jsme jiný, a to platí i pro naše děti. Přestože všechny děti mají přirozeně jinak nastavený mozek, některé věci můžeme aspoň trochu zobecnit. Mezi ně patří i věty, kterými bychom měli, nebo naopak neměli reagovat na jejich vysvědčení. Ukažme si to na příkladě.

Jak ne:

Devítiletý Tomáš přinesl vysvědčení se čtyřkami z matematiky a fyziky. Otec mu bez pozdravu řekl: „To je ostuda. S takovým vysvědčením můžeš zapomenout na počítač celé léto.“ Tomáš se rozplakal a uzavřel do sebe. Už ode dne, kdy teprve skončila škola a ještě nezačaly prázdniny, se bojí další školní docházky.

Jak ano:

Stejně stará Ema přinesla vysvědčení s podobnými známkami. Maminka jí řekla: „Vidím, že ses snažila. Co ti šlo nejlépe? Co tě bavilo?“ Společně si sedly nad plán, co si zkusí v příštím roce zlepšit. Ema sama navrhla, že chce chodit na doučování. Přijala zodpovědnost, ale s pocitem podpory.

„Dítěti, které potřebuje jedinečnost a harmonii, zdůrazněte, jak moc vám záleží na tom, aby se při učení cítilo dobře. Dítěti s potřebou kompetentnosti řekněte, že víte, jak je zvídavé a schopné dělat to, pro co se rozhodne. Dítě s potřebou stability ujistěte, že v září nastavíte konkrétní plán a pomůžete mu, aby vše pochopilo a mohlo si dobře procvičit. A dítě s potřebou svobody ujistěte, že učení doma spojíte s pohybem nebo hrou. Vysvědčení je zpětná vazba, ne rozsudek. Vaše reakce může dítě buď zlomit, nebo posílit jeho motivaci. Především tehdy, když vezmete v úvahu jeho typ osobnosti,“ dodává psycholožka Šárka Miková.

Opravdový úspěch začíná pochopením

Na známkách nesejde tolik jako na tom, jak na ně reagujeme. Správně zvolená slova mohou dítě posílit a podpořit jeho vnitřní motivaci. Jak říká Šárka Miková: „Jakmile pochopíme přirozené nastavení našeho dítěte a začneme ho podporovat způsobem, který je v souladu s jeho osobností, může se z boje se školou stát cesta objevování.“ Špatné známky nejsou konec světa, jsou jen začátkem rozhovoru, který může změnit život dítěte. Stačí naslouchat, být vnímavý a reagovat s láskou. Protože jak píše Miková ve své knize Milovat nestačí: Nestačí milovat. Musíme i chápat.

Tak jak zareagujete v pátek na vysvědčení vašich dětí? Anebo jste už prarodiče? Pak jim upečte něco dobrého, vezměte je na zmrzlinu a užijte si s nimi den. Vždyť dosáhly úspěchu! „Po 40 letech jsem znovu potkala bývalého žáka. Netušila jsem, že se z toho zrodí láska,“ píše Alena. Okolí je má za nesourodý pár