Eva Samková: Lidi okolo si na mě musejí zvyknout

Jak vypadá léto snowboardistky? 
Hlavně odpočívám. Nebo lépe řečeno první měsíc po sezóně odpočívám a potom už zase klasicky trénuju a mám letní přípravu. Střídám posilovnu, běhání, atletiku, kolo a tak pořád dokola. Snažím se také dohnat, že jsem neměla v sezóně moc času na svého koně Pepina. Jezdím za ním domů do Vrchlabí. A taky bych ráda vyrazila na dovolenou, miluju surfování. Na vlnách mě to děsně baví.

A které věci vás naopak nebaví?
Spíš povinnosti, co musím akteré podle mě nemá rád nikdo. Takové to vyřizování mailů, administrativa, papírování… Občas mě nebaví ani trénovat. Někdy má člověk den, že se mu do posilovny nechce, ale dá se to překonat. 

Když jste u toho překonávání – zlatá olympijská medaile, titul mistryně světa, dá se to ještě překonat?
Je toho dost, co se dá udělat. Člověk to může zopakovat. Může mít druhou nebo třetí olympijskou medaili, být znovu mistryní světa, ale já se snažím neupínat se jen na výsledky. Když mám z ježdění radost, přicházejí tak nějak samy. Díky tomu, že mě prkno baví, tak mi to jde. Jde to ruku v ruce. A člověka to může bavit i při tréninku, protože závodíme i s kluky, a to je sranda.

Může mezi holkami a kluky existovat „jen“ kamarádství? 
S klukama mám super kamarádské vztahy, takže si myslím, že může. Možná mám o trochu víc kamarádů než kamarádek. Čím dál tím častěji zjišťuju, jak je přátelství pro mě důležité, a cením si ho. Je skvělé, když máte někoho, s kým si můžete jen tak pokecat, cokoli probrat nebo vyrazit na výlet.

Už jste zmínila, že doma ve Vrchlabí máte svého koně Pepina. Jak jste se vůbec k ježdění dostala?
Koně jsem vždycky měla ráda, sama jsem je začala vyhledávat. Jezdila jsem od páté třídy, kdy jsem chodila do stáje, ze které pochází Pepin. Toho jsem pak dostala darem od Vrchlabí za olympijskou medaili, a to tedy byla velká radost.

Když se dalšího se vám vybaví, když se řekne Vrchlabí?
Samozřejmě domov, že tam je klid, mám tam rodinu, kopce okolo a že to tam je celé takové vyklidněné. Nikam se nespěchá, člověk má blízko přírodu a může tam dělat spoustu věcí, a to je super.

Tak vypadá váš vysněný život?
Přesně. Můj sen je být spokojená a žít někde v klidu v baráku s koněm a se psem. Líbí se mi představa, jak se přestěhuju do Krkonoš, budu mít koňskou farmu a snowboardovou školu a budu tam v pohodě žít. Ale samozřejmě si nemůžu stěžovat ani na Prahu, kde teď bydlím, tu mám taky ráda. Myslím, že zatím to mám dobře vyvážené.

Na co se nejvíc těšíte, když přijedete domů? 
Na babiččiny obědy. Dělá tu nejlepší svíčkovou.

Chcete si přečíst celý rozhovor? Pak si nenechte ujít červencový Svět ženy, který je právě v prodeji!