Přejít k hlavnímu obsahu

Realita odlišná od filmů: Žádná osobní jména a šílená kosmetika. Jaký byl skutečný život žen ve starověkém Římě a Řecku?

Placeholder image

Přestože ve filmech to může vypadat jako život plný nádherných šatů, bohatých účesů a zábavy, ve skutečnosti nebylo tak snadné být ve starověkém Řecku a Římě ženou. Věci, které dnes totiž považujeme za samozřejmost, byly mnohdy nedostupné, ať už se jednalo o dámské hygienické potřeby či svobodu.

Info ikona
Ovce

Ovčí vlna či hadry během menstruace

Je možné, že menstruace byla v dávných dobách u žen méně častá kvůli jejich stravě. Římské a řecké dámy však naopak doufaly v silné krvácení, jelikož se obávaly, že by mělo špatné následky, kdyby tekutina zůstala uvnitř těla. Během menstruace zpravidla ženy mohly zůstávat doma a mezi nohy si vkládaly ovčí vlnu nebo hadry, které později vypraly, aby je mohly znovu použít. Vědci se také domnívají, že ženy během svého menstruačního období nosily speciální kalhoty zvané subligaculum.

Tvrdá dřina

Obecně lze říci, že život římských žen byl za dob císaře Augusta poměrně těžký. Pokud totiž žena patřila k nižší sociální vrstvě, měla omezenou svobodu pohybu a musela více pracovat a pomáhat například na farmách. Pokud žila žena ve městě, mohla se stát porodní asistentkou, kadeřnicí, švadlenou, servírkou, kuchařkou, kejklířkou nebo třeba tanečnicí. Oproti tomu ženy z vyšších vrstev a elitní společnosti se mohly pohybovat svobodněji a mohly mít na starost i hospodaření.

Info ikona
Starověk

Žádná osobní jména

Během velké části historie starověkého Říma ženy neměly svá vlastní jména. Byly pojmenovány podle rodu, ze kterého pocházely. Pokud bylo v rodině několik dcer, měla každá z nich přídomek, jako je třeba Tertia (třetí), který běžně označoval pořadí, v jakém se dívky narodily. Dívky také mívaly jména podle svých otců. Později se ženská jména tvořila spojením příjmení otce a místa, kde se žena narodila. V pozdní antice pak byly dívky často pojmenovávány po svých matkách nebo jiných ženských příbuzných.

Otec nad manželem

V rané římské říši bylo zvykem, že dcera i po svatbě zůstávala pod kontrolou otce a manžel nad ní neměl žádnou právní moc. Od dcery se očekávalo, že vždy bude věrná svému otci, i kdyby to mělo znamenat, že půjde proti svému manželovi. Dívky si také po svatbě nechávaly své dívčí příjmení. Římské dívky se vdávaly většinou od 12 do 20 let, ale šlechtičny čekala svatba ještě dříve. Podle archaického římského práva byl nejstarší žijící muž hlavou rodiny a měl absolutní moc nad svými dětmi. Mohl tak sňatek dcery nebo syna domluvit dávno předtím, než dosáhli požadovaného věku. Dcera mohla odmítnout sňatek pouze v případě, že by dokázala, že její budoucí manžel má velmi špatnou povahu.

Info ikona
Krokodýl

Šílené kosmetické prostředky

Ženy starověkého Říma se o sebe velmi dobře staraly. Bledá a čistá pleť byla v té době žádaná, ale mnohdy se používaly do kosmetiky šílené přísady. Například látka lanolin, která se používala do receptů na pleťové masky, se získávala z mazových žláz ovcí a odporně páchla. Dalšími podivnými přísadami byly například mleté skořápky ústřic, cibule s ptačím sádlem, oslí mléko, síra, ocet nebo zvířecí trus. Bohaté ženy pak používaly k bělení kůže krokodýlí trus a šnečí popel. Římané si také vyráběli umělé zuby ze slonoviny.

Zdroj: HistoryHit