Přejít k hlavnímu obsahu

Známá tvář černobílých komedií a laskavý herec Ladislav Pešek: Oženil se s jeho obdivovatelkou, která hrozila sebevraždou

Info ikona
Ladislav Pešek

Filmový a divadelní herec a divadelní pedagog Ladislav Pešek měl herectví předurčené díky své umělecky založené rodině. Jeho osobní kouzlo z něj udělalo prvorepublikového gentlemana, přesto však hrál většinou prosťáčky, kteří však dokázali svého protivníka přelstít.

Hercem už od dětství

Ladislav Pešek, rozený Pech, se narodil dne 4. října roku 1906 v Brně do čistě umělecké rodiny. Peškův otec Ladislav Pech a matka Ema Pechová byli herci, stejně tak i jeho sestra Marie. Poprvé se ocitl na jevišti, když mu byly pouhé čtyři roky. Rodiče však chtěli, aby se ubíral jiným směrem, zvolili mu tedy živnostenskou školu. Místo následné práce v papírenském obchodě se však proti vůli svých rodičů přihlásil na brněnskou konzervatoř. Se svými rodiči pak prožíval i své herecké začátky v brněnském Zemském divadle. V té době přijal matčino dívčí příjmení, aby si ho nepletli s jeho otcem, který hrál ve stejném divadle pod stejným jménem. Když mu bylo pouhých 23 let, získal nabídku hrát v Národním divadle. Nabídku přijal a hrál v něm přes dalších padesát let. Byl velkým obdivovatelem Saši Rašilova staršího.

Do filmu se mu nechtělo

Po prvních zkušenostech s filmem ho poté Ladislav Pešek odmítal, jelikož mu nepřipadal dostatečně umělecký. Jenže nakonec zvítězilo výrazně lepší finanční ohodnocení a také tlak od jeho tehdejší družky Jiřiny Štěpničkové, a tak se Ladislav Pešek začal objevovat i na stříbrném plátně. Většinou hrál, až na výjimky, komické vedlejší postavy. Mezi jeho neznámější role patří postava Milánka v komedii Naše XI. z roku 1936, fotbalisty Jirky Junka v dramatu Lidé na kře z roku 1937, studenta Ády Čuřila ve filmu Škola základ života!  z roku 1938, studenta Vojtěcha Kulíka ve filmu Cesta do hlubin študákovy duše z roku 1939, spolubydlícího a kamaráda Oldřicha Nového ve filmu Roztomilý člověk z roku 1941, úředníka ve filmu Valentin Dobrotivý z roku 1942, automechanika Klikeše v komedii Tři kamarádi z roku 1947, Matouše Štěpánka v historickém dramatu O ševci Matoušovi z roku 1948 a mnoho dalších.  Objevil se několikrát i v pohádkách, například v pohádkách: Obušku, z pytle ven z roku 1955, Strakonický dudák z roku 1955, Čert a Káča z roku 1956 nebo Popelka z roku 1969. Od šedesátých let začal Pešek točit inscenace či záznamy divadelních představení pro českou televizi. Za svůj život získal řadu ocenění, mezi které patří Zasloužilý umělec (1954), Národní umělec z roku (1958), Řád práce (1967) nebo Řád republiky (1981).

Přísně střežené soukromí

Ladislav Pešek si své soukromí přísně střežil, o jeho soukromém životě se tak mnoho neví. Nějaký čas byla jeho družkou Jiřina Štěpničková. Měl řadu obdivovatelek, z čehož jedna se pod pohrůžkou sebevraždy stala jeho manželkou. Manželství však nevydrželo a Ladislav Pešek se po rozvodu oženil podruhé se vzdělanou profesorkou Zorou Pittchovou, se kterou měl dceru Zuzanu. Na konci 70. let vážně onemocněl, přesto však v roce 1977 vydal knihu memoárů Tvář bez masky. Zemřel dne 13. července roku 1986 a je pohřben na Vyšehradském hřbitově v Praze.

Zdroj: Osobnosti