44 Kč
Mezi nejživější a nejbarvitější zajímavosti českého jazyka bezpochyby patří přísloví, rčení a pořekadla. Jejich síla nespočívá jen v kráse výrazu, ale především v hluboké životní moudrosti, která se dědí z generace na generaci. Někdy v nich zaznívá jemný humor, jindy drsný realismus, ale vždy je za nimi zkušenost, která přetrvává věky. Pamatujete si je, nebo vám nic neříkají? To zjistíte v našem kvízu.
Přísloví vznikala jako jednoduché a snadno zapamatovatelné formulace obecných pravd. Byl to jakýsi návod pro život, jak se zachovat v určité situaci, varování před chybami, povzbuzení v těžkých chvílích nebo ironický komentář k lidské pošetilosti. A v tom je jejich síla, jsou nadčasová. I když se svět mění, lidé zůstávají v mnoha ohledech stejní, milují, chybují, soupeří, nadávají i odpouštějí. A právě o těchto věcech přísloví hovoří.
Co odlišuje přísloví od rčení a pořekadel? Jde především o obsah a funkci. Zatímco přísloví bývají všeobecně platná a často moralizující, rčení mají spíš charakter obrazného vyjádření určité situace nebo stavu. Neříkají, co by člověk měl, ale co právě prožívá nebo jak něco vypadá. Jsou hravější, často nadsazená a jejich kouzlo spočívá v obrazu, který v mysli vyvolají. Pořekadla pak bývají nejméně závazná, mají blízko k poznámce nebo komentáři, který se přidává k rozhovoru, aby se odlehčila situace nebo se pobavili posluchači.
I když rozdíly mezi těmito třemi útvary nejsou vždy ostré, jejich soužití v jazyce je ukázkou jeho bohatosti a rozmanitosti. Jsou to nejen jazykové ozdoby, ale i důkazy kulturní paměti. Skrze ně se k nám dostávají myšlenky lidí, kteří žili dávno před námi. Nepsali knihy ani články, ale pozorovali svět kolem sebe a snažili se pojmenovat jeho pravidla. Jejich poznatky se neztratily právě díky tomu, že je dokázali vtělit do krátkých, zapamatovatelných vět.
Zajímavé je, jak se přísloví přenášejí z generace na generaci. Učíme se je od dětství, nejprve nevědomě, když je slyšíme od rodičů nebo prarodičů, později vědomě, třeba ve škole nebo v knihách. Některá z nich už dnes možná působí zastarale, jiná přežila v takřka nezměněné podobě. Některá si dokonce našla cestu do reklamy, politiky nebo populární kultury. Jejich formy se proměňují, ale základní myšlenky zůstávají stejné.
Co je na příslovích fascinující, je jejich univerzálnost. Podobná úsloví najdeme v mnoha kulturách a jazycích, i když se liší tím, co jak chtějí říct. Co se někde pojí s přírodou, jinde s městem, co je u nás spojeno s hospodářským zvířetem, jinde s exotickým stromem. Ale význam, tedy zkušenost, že určitá pravidla platí napříč časy i kontinenty, bývá velmi podobný. To potvrzuje, že v jádru jsme si jako lidé velmi blízcí, i když mluvíme různými jazyky.
Přísloví a rčení mají ale ještě jednu výjimečnou roli, učí nás stručnosti a výstižnosti. V době, kdy jsme často zahlceni slovy, kdy se všechno vysvětluje a rozvádí, představují tyto jazykové perly úžasný příklad, jak lze složité myšlenky vyjádřit jednoduše. Jedna věta často řekne víc než dlouhý odstavec. Je to forma moudrosti, která nepotřebuje složitost, protože cílí přímo k podstatě.
Nelze opomenout ani humor, který mnohá pořekadla a rčení obsahují. I když je jejich poselství vážné, často se vyjadřují s nadsázkou, ironií nebo laskavým škádlením. Češi mají smysl pro humor zakořeněný hluboko ve svém jazyce a právě v těchto jazykových útvarech se projevuje velmi zřetelně. Smích je tu nejen prostředkem pro pobavení, ale i způsobem, jak se vyrovnat s těžkostmi života. Ačkoli moderní doba přináší nové výrazy a jazyk se neustále vyvíjí, přísloví, rčení a pořekadla zůstávají pevnou součástí naší slovní zásoby. Možná ani netušíme, kolikrát za den nějaké použijeme. A právě to dokazuje, jak hluboko jsou zakořeněná v našem způsobu myšlení i mluvení.
Autorský text
