44 Kč
Čeština je krásným a zvučným jazykem, který je však také plný záludností. V nich děláme všichni mnoho chyb a to dokonce i v případě, že jinak máme český jazyk v malíčku. Každý z nás si občas nejsme jistí, kde má být „mě“ a kde „mně“ nebo zda máte napsat výjimku nebo vyjímku. Některé češtinářské chytáky zkrátka dokáží zamotat hlavu úplně každému. A právě na ty se zaměříme v dnešním kvízu.
Jedna z nejčastějších chyb, kterou řada z vás dělá, je psaní mě/mně. Obě varianty znějí stejně, a obě jsou správné. Každá z nich se ale váže na jiný pád a na ten je třeba brát zřetel. „Mě“ je tvar 4. pádu („Vidíš mě?“), zatímco „mně“ se váže na 3. nebo 6. pád („Dej mně pokoj“, „Pošli to mně“). V psaní a správnosti hraje psaní mě/mně zásadní rozdíl. A přesto se v tom tolik chybuje.
Chytáky jsou nedílnou součástí českého jazyka, které všichni musíte zvládat, aby vaše psaná forma českého jazyka byla správná. „Čeština má pevné gramatické kořeny a pravidla, která nese, nejsou náhodná. I když se jazyk vyvíjí, základní pravidla by měla zůstat zachována,“ uvedla jazykovědkyně Markéta Pravdová z Ústavu pro jazyk český.
Tohle je chyták, který dělá problémy i lidem, kteří jinak píšou perfektně. Obecně platí: pokud je podmětem mužský životný rod, píšeme „i“. Pokud ženský, tak „y“. Měkké „i“ se pak také píše ve větách, kde můžete říct „my všichni“. Přesto jsou ale výjimky, jako například děti, které se váží k ženskému rodu. Tudíž se ve spojení „děti si hrály“ píšeme vždy tvrdé „y“.
V češtině máme často tendenci psát „z“ tam, kde ho slyšíme, i když jde o slovo, kde jediným správným tvarem je „s“. Základní pravidlo říká: „s“ značí pohyb dohromady nebo dolů, „z“ změnu stavu.
Splynout s davem – jdete dovnitř, tedy „s“.
Změnit názor – mění se stav, tedy „z“.
Podobně třeba: zhubnout, zblednout, zocelit, zviditelnit…Předponu z-/ze- pak také píšete v několika ustálených případech, například zkoumat, zpívat, zpytovat, zhostit se, zpověď. V některých slovech jsou pak možné obě varianty, tedy psaní s i z, každé slovo má ale odlišný význam. Příkladem může být slovo smazat (například tabuli) a zmazat ve smyslu ušpinit se. Dalším příkladem je slovo svolat (skupinu dohromady) a zvolat (nahlas vykřiknout).
Dalším chytákem je slovo holt / hold. Pokud budete někomu chtít vyjádřit poklonu, vzdáte mu hold. Holt je poněkud zastaralé a hovorové vyjádření ve významu inu, zkrátka a dobře. „Holt se nedá nic dělat.“ Češi svému jazyku zkrátka hold příliš nevzdávají a tato slova si stále pletou. Dalším chytákem, kterého se mnoho Čechů dopouští, je psaní: Chtěli bychom, chtěli bysme, chtěli by jsme. Zde je ale pouze jeden tvar správný a tím je „chtěli bychom“, vše ostatní je špatně. Pokud si tento tvar zapamatujete, přestanete v něm konečně chybovat. Český jazyk má svá úskalí, která je třeba znát a vyvarovat se jim. Jen tak budete psát správně a nedělat chyby, kde být mohou, ale nemají. Dobrou zprávou je, že chytáky zvládnout při troše pozornosti a snahy lze.
to-das.cz, wordwall.net, vlastní dotazování
