Přejít k hlavnímu obsahu

Jak se ženám menstruovalo v minulosti: Na bolest pomohla ropucha, nad hygienickými pomůckami dnes kroutíme hlavou

Ačkoliv by bez ní nikdo z nás nebyl na světě, dodnes je občas brána jako něco, co by ženy měly skrývat, nebo se za to dokonce stydět. Menstruace je sice symbolem plodnosti, pro mnohé ženy toto období ale není žádný med. V dnešní době naštěstí existuje řada způsobů, jak si tento diskomfort ulehčit, jak ale ženy prožívaly své dny v minulosti?

Zmínky o menstruaci existují už z dob starověku, příliš jich ale není, pravděpodobně z důvodu, že zapisovatelé byli hlavně muži. Ženy měly oproti těm současným trochu výhodu, protože jejich perioda byla slabší a menopauzy se většinou dočkaly už kolem čtyřicátého roku věku. Na druhou stranu neměly vymoženosti dnešní doby, a tak se musely s krvavou pohromou vyrovnávat po svém.

Krvácející žena zastaví bouři

Zpočátku se používaly buď tenké proužky papyrusu, kousky dřeva obalené v látce nebo vlněný „předchůdce“ vložek, později vzaly ženy zavděk vším, co bylo dostupné. Běžná byla zvířecí kůže, peří, seno nebo třeba mech, často ale ženy prostě nechaly krev stékat volně po nohou. U mužů krvácející ženy vzbuzovaly respekt, neboť se domnívali, že taková žena má tu sílu a moc zastavit bouři či nechat něco zreznout pouhým pohledem.

Ve středověku by se čekalo, že doba pokročila, co se ale týče početí a věcí s ním spojených, udělala věda spíš krok zpět. Ve světě se totiž rozmohlo křesťanství a s ním i tvrzení, že menstruace je cosi nečistého. Měsíčky byly pro ženy kletbou, která na ně byla seslána kvůli Evině hříchu. Zároveň se věřilo, že jediné správné početí je neposkvrněné jako to Mariino, a že menstruace nemá vliv na plodnost. Krvácející ženy a dívky proto dělaly vše, aby své dny utajily. Kolem pasu si věšely bylinky, aby zabránily zápachu krve, a krvácení a bolesti se snažily zmírnit popelem ze spálené ropuchy, který dle pověry nosily v pytlíku uvázaném u pasu.

Postupem času byly vyvinuty různé postroje, které se upevňovaly v pase a vkládaly se do nich například látkové vložky, o pohodlí ale nemohla být řeč. Na tyto vymoženosti navíc dosáhly jen ženy z vyšších vrstev, ty chudé často nechávaly krev prostě zachytávat na oblečení, které měly na sobě. O spodním prádle totiž ve středověku nemohla být řeč.

Mohlo by se vám líbit

Kde se vzaly porodní báby: Ženy z okraje společnosti pomáhaly rodit vznešeným paničkám, požívaly mrtvé slepice

Porodní báby, známé také pod mnoha dalšími názvy jako ženy položné, nebo v minulosti jako báby pupkořezné, jsou jednou z nejstarších a nejdůležitějších profesí v historii lidstva. Bez jejich pomoci by řada žen a jejich potomků nepřežila, a to i přesto, že neměly k dispozici téměř žádné nástroje nebo snad vzdělání. Jaká je historie těchto žen?
svetzeny.cz

Lepší časy pro periodu

Až na přelomu 19. a 20. století se ženám začalo blýskat na věčné časy. Hodně pomohly zdravotní sestry, které si v polních nemocnicích v bitvách uvědomily, jak savá je buničina, z níž vznikly první vložky, existovaly ale také dost kuriózní pomůcky. Patřil mezi ně například kovový kalíšek, gumové prádlo nebo trubička, která odváděla krev do sáčku mimo tělo. První tampony se objevily až v třicátých letech 20. století a vložky s lepící páskou dokonce až v letech sedmdesátých.

V dobách totality, kdy u nás nebylo téměř nic dostupné a také vložky často v regálech drogérií zkrátka nebyly, řešily ženy situaci obyčejnou vatou. Dnes už je podobné problémy trápit nemusí a své dny mohou relativně pohodlně prožít nejen za pomoci vložek a tamponů, ale také s menstruačními kalíšky, kalhotkami nebo houbami, které se používají stejně jako tampóny a umožňují také koupání.

Mohlo by se vám líbit

Těhotenství v Osvětimi: Potraty bez narkózy, tajné porody a škrcení novorozenců

Hrůzy spáchané v koncentračních táborech za druhé světové války zůstanou už navždy činy, které normální lidská mysl dodnes nedokáže pochopit. V Osvětimi umíraly a trpěly miliony lidí a mezi nimi i tři těhotné ženy, jimž se jejich stav podařilo utajit. Jak dokázaly porodit a zachránit své děti?
svetzeny.cz

Kečupový týden, krvavý festival nebo ženské monstrum?

Zajímavé je také zaměřit se na slova, kterými se menstruace často označuje. U nás krom měsíčků vedou krámy, v minulosti čmíra, setkáte se ale i s návštěvou tety Irmy, jahodami, červeným kódem, rudou armádou a měsíčním zúčtováním. V Německu drží jahodový týden, v Itálii červený týden, ve Francii pro změnu kečupový týden. Francouzi jsou vůbec vtipálci, protože humorných názvů mají celkem slušnou zásobu, mimo jiné třeba Niagarské vodopády, přistání britské armády v kalhotkách, technická kontrola nebo mrkev je uvařená. V Portugalsku se periody zřejmě bojí, neboť jí říkají ženské monstrum, případně zlomená pánev, ve Španělsku se objevují názvy typu upír a rozmrazování steaku.

Ani Asiaté nejsou v divných názvech pozadu, zatímco v Číně menstruaci nazývají červený čaj nebo smůla, Japonci z nějakého důvodu označují tyto dny za příjezd Matthewa Perryho nebo krvavý festival. A jak o svých dnech mluvíte vy?

Mohlo by se vám líbit

Císařovna Marie Terezie. Porodila 16 dětí, zažila těžké komplikace, které si dnešní ženy neumí představit

Panovnice Marie Terezie svými reformami přinesla do života i těch nejchudších dětí to, co dnes vnímáme jako dětství. V prostých rodinách kdysi už tříleté děti musely pracovat a pomáhat v domácnosti. Císařovnina školská reforma jim ale umožnila strávit alespoň část dětských let učením a hrou. Osvětou v oblasti porodnictví se zasloužila i o to, že mnohé tyto děti vůbec porod přežily. Děti byly pro císařovnu nejen téma politické, ale i osobní. Matkou se sama stala celkem patnáctkrát (dcera Marie Karolína se narodila mrtvá), což bylo i v aristokratických kruzích úctyhodné číslo.
svetzeny.cz
Zdroj článku