44 Kč
Paní Pavla si myslela, že její život popluje stále ve stejných kolejích. Pohodový život, kdy si s manželem pomáhali. Její manžel byl výborný a spolehlivý, velmi často pečoval o děti, snažil se s nimi trávit čas.
To vše se dělo do té doby, než manžela povýšili v práci. Bylo to skvělé, do rodinného rozpočtu přinášel více peněz, měl větší pravomoce a jako manažer mohl dělat rozhodnutí, která měla podnik vynést na výsluní.
Užíval si to a jeho žena na něj byla pyšná. Nicméně se od té doby mnohé změnilo. Začal trávit všechen svůj čas v práci. Odcházel brzy ráno a přicházel pozdě večer. S dětmi tak trávil stále méně času, až nebyl skoro žádný.
Skončily jejich společné chvíle - kina, bazény, návštěvy parku a podobně. Neukládal je do postýlek, nečetl pohádky. O víkendu je ráno nebudil, nedávali jsme si společně snídaně. Vždy jen já a děti. Manžel musel něco řešit, pracovat.
Vrcholem všeho bylo, když nedorazil na dceřiny narozeniny. Ta brečela a já s ní. Bylo mi jí líto. Pořád se ptala, proč na ni tatínek zapomněl, co udělala špatně? Nevím, jak dál. Manžel je víc pryč než doma a já jsem vlastně na vše sama.
