44 Kč
Paní Marta má jediného syna. Oba ho s manželem milovali a udělali by pro něj první poslední. Byl možná maličko zvláštní, protože se stranil sportu a raději sledoval filmy, ale měl svůj zájem, ze kterého se v dospělosti stala práce.
Nikdy jim nepředstavil žádnou slečnu, ale paní Marta to nebrala jako něco tragického. Hodně pracoval a miloval to, co dělal. To bylo vidět. Odstěhoval se do Prahy a žil tam svůj život. Byli jsme ho dvakrát navštívit.
Většinou jezdil on k nám, nejčastěji na víkendy. A jednoho dne to přišlo. Syn si s námi sedl v kuchyni a řekl nám něco, co dlouho tajil. Řekl, že se mu líbí kluci. Dokonce už doma jednoho má, žije s ním dlouhou dobu. Byl to pro nás s manželem velký šok.
Ani ve snu by mě nenapadlo, že se něco takového stane. Nikdy jsem synovu orientaci pro sebe nezpochybňovala. Proč taky? Já jsem potřebovala čas, abych vše zpracovala. Manžel jednal hned. Se synem se pohádal, křičel na něj a vyhodil ho z domu.
Manžel mi zakázal o synovi mluvit, se synem se vídat. Nesmím mu zavolat, protože pro nás oba prý skončil. Už syna nemáme. Já to takhle nevidím a nechci. Co mám dělat? Vzdát se vlastního syna, protože manžel chce?
