44 Kč
Paní Kamila s manželem vždycky vycházeli s penězi tak tak. Něco zvládli našetřit, základní věci si pořídili, ale na nějaké vyhazování financí to rozhodně nikdy nebylo. Museli přemýšlet, co si pořídí.
Vážili si vydělaných peněz a věděli, že to rozhodně není jednoduché a snadné. Že je potřeba pracovat. Manžel byl na peníze velmi dobrý, uměl si jich vážit a věděl jak a co s nimi pořídit. Byl opatrný.
Jednoho dne přišel s tím, že byl s kolegy z práce v hospodě a oni hráli automaty. Hecovali ho a tak to vyzkoušel. A kupodivu se mu to povedlo, vyhrál. Svítili mu oči a společně se domluvili, že peníze dají na spořící účet.
Od toho dne si manžel chodit zahrát čas od času. Jenže ten interval se zkracoval. Pak to začalo být pravidelné. A už nevyhrával, ale peníze mizely do těch barevných a hlučných bedýnek. Regulérně se stal závislým.
Z napjatého rozpočtu tak měsíčně ukrajoval docela vysoké finanční částky. Na jeho hraní. Občas se mu povedlo něco vyhrát, ale moc toho nebylo. A peníze spíš mizely než by se objevily na účtu. Paní Kamila je zoufalá a netuší, co teď má dělat.
