Paní Jarmila vychovala tři děti a je si zcela jistá, že dobře. Všichni tři jsou v pohodě, mají své životy. Je dobrá máma, Tak jí to všichni říkají.
S dcerou nebylo jednoduché pořízení. Potřebovala mít vždy vše vysvětleno. Jedině pak to udělala bez řečí a zvykla si na to. Teď už je ale dcera dospělá a má svou rodinu. Jenže děti vychovává špatně, alespoň podle názoru její matky.
Má své děti a paní Jarmila si užívá vnoučat. Jenže její dcera nemá stejné názory na výchovu. A to paní Jarmilu velmi trápí.
Své dceři chce říct svůj názor na vše. Chce jí jasně sdělit, co dělá špatně a proč by to měla změnit. Jenže narazila na problém. Dcera si do ničeho nechce nechat mluvit a je vyznavačkou oné volné a benevolentní výchovy, což se paní Jarmile nelíbí.
Její dcera nestojí o žádný názor. Svou mámu jasně odmítla. A ta je naštvaná, protože podle ní vychovává dceru úplně špatně a doplatí na to.
