44 Kč
Různé posměšky, vtípky a vysmívání se druhým není příjemné nikdy, o to méně ale dokonce v momentě, kdy se vám vysmívá a pošklebuje ten nejbližší. I když jsou mnohdy poznámky a rýpance myšleny v legraci, smějí se všichni. A to zraňuje. Navíc jde někdy o věci, které se prostě druhého dotknou a neměly by se dostat na veřejnost. Je důležité nic nezlehčovat a dát druhým prostor se vyjádřit. Jenže ne všichni respektují hranice ostatních a to, že určité chování může být hodně nepříjemné.
Paní Dita (45 let) nikdy nebyla z těch, které rády tráví svůj čas v kuchyni. Když bydlela sama, objednávala si jídlo nebo si dala jen rohlík se salámem a odbyla se něčím jednoduchým. Do kuchyně by ji nikdo nedostal. Když potkala Martina, svého manžela, narovinu mu řekla, že není kuchařka. Nebaví jí to a vařit prostě neumí. Mávl nad tím rukou, že existuje spousta možností.
Když se ale narodily děti, DIta se snažila vařit. Dělala lehčí a jednodušší jídla, ideálně v troubě, kde nebylo potřeba nic moc dělat. Jenže její manžel se jí začal kvůli tomu posmívat. A dělá to před dětmi, které jsou už větší a smějí se s ním. Paní Ditě je to velmi nepříjemné a velmi jí to zraňuje. Uvědomuje si, že rozhodně není michelinskou kuchařkou ani nedosahuje v kuchyni kvalit své tchyně nebo maminky. Ale jinak je skvělá máma, stará se o všechno doma s přehledem, je kreativní, tvůrčí, sportovně založená. Myslí si, že má jiné přednosti a smích její rodiny je jí velmi líto. Protože už neví, jak dál, rozhodla se napsat manželovi dopis.
Martine,
prosím, přestaň. Není od tebe fér, že se směješ tomu, že neumím moc vařit a nebaví mě to. Věděl jsi to od začátku. A přesto tě teď z nějakého důvodu napadlo, že se tomu budeš smát? Ani ne teď, ale už posledních pár let, sotva děti dospěly. Proč? Nechápu důvod! Nikdy jsem nebyla královna kuchyně. To víš ty, to vím já, to ví celá rodina. Nikdy jsem se tím ale nechlubila a neříkala, že umím vařit, ani jsem se nesnažila hrát si na něco, co nejsem. Rodinné obědy se obešly bez složitých omáček, steaků udělaných přesně podle přání a mnoha dalších věcí. Nenechávala jsem vás o hladu, to rozhodně ne. Měli jste uvařeno, ale nikdy jsem si to neužívala. Ale že bych dělala guláše, svíčkové, to ne, ani jsem nepekla pečivo doma, nezavařovala a podobně. Když jsme si objednali pizzu nebo něco jiného, byla jsem nejvíc spokojená. A zdálo se mi, že vy taky.
Vařím proto, že je potřeba, ne proto, že mě to těší nebo že bych v tom nějak vynikala. Přes týden stejně všichni jíme ve škole a v práci, takže tím odpadl největší stres. A o víkendu vždycky něco vymyslím nebo jsme na výletě a najíme se tam. Fungovalo to, nikdy jsi mi to nedával najevo. Až najednou se něco stalo. A začal jsi neustále připomínkovat to, co vařím. Bolí mě, když se mi směješ. Ještě víc mě bolí, když to děláš před dětmi. Když je pobízíš k tomu, aby se k tobě přidávaly. Aby mě napodobovaly, smály se, že "radši objednáme pizzu, když vaří máma". Tobě to možná přijde jako legrace. Představ si to obráceně. Jak by to bylo tobě? Kdybych já s dětmi dělala vtípky na téma, jak se bojíš výšek. Ostatně, žádný bravurní domácí kutil taky nejsi, co si budeme povídat...
Chci, abys věděl, že mi tím ubližuješ. Nechci, aby naše děti vyrůstaly v přesvědčení, že je normální shazovat někoho za to, co mu nejde. Že je v pořádku si z mámy dělat terč vtipů. Takhle je učíš neúctě.
Tvoje žena.
Ta, co neumí vařit
Paní Dito, moc mě mrzí, čím procházíte a že se k vám váš partner chová zcela neuctivě a ponižuje vás. Je na čase mu vysvětlit, jak se cítíte. Pokud je váš manžel úžasný k ostatním, měl by být více než úžasný i k ženě, která ho miluje a která je matkou jeho dětí. Všechny páry mají problémy, ale úspěšné a šťastné páry spolu komunikují a řeší problémy. Rozhodně se vzájemně neponižují, a jako největší problém vidí, že váš muž to dělá před dětmi. To je skutečně špatný příklad výchovy a úcty, jak sama zmiňujete.
Laskaví, dobří a úspěšní muži se ke svým manželkám takto nechovají a ohleduplní otcové nevystavují své děti takovému ponižujícímu a hrubému chování. Můžete to jistě zvrátit, věřím tomu, ale nejdřív si musí váš muž přiznat, že je skutečně potřeba, aby na svém chování zapracoval. Podle vašeho psaní není jasné, zda vás váš manžel ponižuje i jinak, ale nemyslím. To byste napsala. Pokuste se s ním na rovinu promluvit, ale pokud to nepomůže, měla byste ho pozvat na terapii. Vašim dětem rozhodně nedává dobrý příklad a bylo by dobré ho s tímto konfrontovat, bez agrese, popsat své obavy, pocity a společně se domluvit na řešení. Využít můžete také pomoci párového terapeuta, který pomůže podívat se na problém z jiného úhlu.
Já věřím, že celou situaci společně zvládnete, jako pár. Určitě byste si měli sednout i s vašimi dětmi a tatínek by jim měl vysvětlit, že se nechoval dobře a omluvit se vám. Budu držet palce.
denverpost.com, příběh poslala paní Dita J., vlastní dotazování
