“Můj manžel je zcela závislý na své matce. Neumím to změnit,” neví si rady Dita. Až s lety zjistila, že si vzala mamánka, který nedá bez mámy ani ránu

Paní Ditě (40 let) na začátku vztahu s Petrem přišlo hezké, že mluvil o své rodině a především mamince tak hezy. To však netušila, jak závislý na ní je. Přesto věřila, že se to nějak změní, uklidní a že spolu budou žít spokojeně a hezky dlouhé roky. Jenže se to nezměnilo k lepšímu, ba dokonce naopak. Pan Petr je pořád jednou nohou se svou matkou Dennodenní telefonáty, pravidelné návštěvy. Jejich život se točí jen kolem jeho matky. S tou si navíc paní DIta vůbec nerozumí, je to přesně jako tchyně z filmu. Je nesnesitelná. Když se v loňském roce Petr rozhodl strávit s matkou Štědrý den, byla to pro paní Ditu asi poslední kapka.

Můj manžel je zcela závislý na své matce

Všimla jsem si toho hned ze začátku. Petr byl milý, pozorný, a pokaždé, když jsme se viděli, se zmínil o své mamince. Říkala jsem si, že je hezké, jaký mají vztah, že jí se vším pomáhá. Jenže už během prvních měsíců vztahu mi začalo být jasné, že to není jen silné rodinné pouto. To, co jsem dřív považovala za milé, začalo být až znepokojivé. Když jsme se po roce sestěhovali, myslela jsem, že se náš život konečně posune. Místo toho jsem zjistila, že s námi žije i jeho matka. Ne fyzicky, ale byla s námi ve vzduchu pořád. Každé ráno telefonát. Každý večer rekapitulace dne s ní. Když jsem chtěla víkend jen pro nás, Petr už dávno slíbil, že „zajedeme za mámou“. Na dovolenou jsme se nikdy nedostali dál než na její chatu. A když jsem mu jednou řekla, že by mohl zkusit trávit víc času se mnou, urazil se, že prý jsem „proti rodině“.

Maminka vaří lépe

V začátcích mě taky neustále napomínal a péroval, že dělám věci jinak než jeho milovaná matinka. Pekla jsem kuře podle rodinného receptu. Petr si sedl, ochutnal a řekl: „Maminka by to nedělala tak nasucho.“ To je na tom to nejhorší, že vás tyhle drobnosti rozloží pomalu, nenápadně, ale zcela jistě. Začala jsem se ptát sama sebe, jestli to není moje vina. Nejsem moc náročná? Nežárlím zbytečně? Ale když se Petr rozhodl strávit Štědrý den u matky, protože „je přece sama a já tě uvidím druhý den“, došlo mi, že problém není ve mně. Problém je v tom, že jeho loajalita má jen jednoho adresáta. A já to nejsem.

Neumím už té situaci čelit. Nechci s jeho matkou bojovat. Nejen proto, že by to nemělo cenu, ale proto že rozhodnout se musí on. Přemýšlím o tom, že ho opustím. Sice bude asi navždycky sám, tedy s jeho matkou, ale na tohle soupeření a přehlížení já nemám. Vím, že má Petr rád, ale na toto téma se odmítá bavit.

Poraďte mi, co mám dělat?

Nejlepší odpověď na situaci paní Dity jsme nalezli u doktora a emeritního profesora psychologie Herba Goldberga,

autora knihy „Co muži stále nevědí o ženách, vztazích a lásce“ 

Na začátku vás okouzlilo, jaký je váš nyní přítel na svou maminku hodný. Jak jí nosí tašky, pravidelně jí volá, nikdy nezapomene na svátek. Bude se takhle jednou chovat i ke mně, to je to, co vás jistě napadlo. Jenže roky plynou, a vy už dávno víte, že vaše místo není ani teď na prvním místě. Při rozhodování volá nejdřív jí, každou volnou chvilku tráví s ní a vy začínáte mít pocit, že váš vztah je spíš trojúhelník. I přesto je ale možné vytvořit zdravé hranice, i když jste si vzala za muže "maminčina mazlíčka". Důležité je stanovit jasně, co ještě snesete – a kde už je to přes čáru. Milý může klidně mámě volat denně, pokud vás to nenarušuje. Ale když se každá větší hádka řeší s ní a vy se stáváte jen pasivním pozorovatelem, je čas říct jasné „dost“. A to klidně, ale pevně. Klíč k přežití je totiž v tom, že nenastavujete hranice s jeho matkou, ale přímo s ním.

Jakmile si ujasníte, že váš manžel je maminčin synáček, určete, jaké chování je tolerovatelné a kde je hranice. Můžete mu například říct, že pro něj není problém jí pravidelně volávat, pokud to nenarušuje váš společný čas. Možná vám nevadí, že se na ni obrací s problémy, o kterých by bylo lepší mluvit s vámi. Možná je v pořádku žít ve stejném městě, ale ne žít s tchánem/tchyní. Musíte s láskou poskytovat vedení a stanovovat limity. když jsou limity nastaveny pečlivě, mohou být sice bouřlivé, ale musíte být pevní, aniž byste se hněvali. I když se to stane snadno, není prospěšné, aby vaše city k matce vašeho manžela byly tak negativní (proto se ho nesnažte přesvědčovat, aby s ní trávil méně času). Místo toho si pamatujte, že ponižování jeho matky je zraňující. Mohlo by to dokonce oslabit jeho pocity vůči sobě samému jako manželovi. Je v pořádku si udržovat odstup. Nechte svého manžela (a děti, pokud je máte), aby si vaší tchyní udržovaly silný vztah. Můžete ji vídat méně často, pokud chcete. Rozhodnutí je na vás a mělo by se odvíjet od vaší míry pohodlí.

Nezbytným krokem je také udržet si vlastní prostor, život a sebevědomí. Musíte zůstat sama sebou a nechat partnera pochopit, že vás nemá jistou, zejména pokud bude neustále stavět matku na piedestal. Není nutné každé nedělní obědy komentovat pasivně agresivním tónem, ale mnohem lepší je jednoduše říct, že tentokrát nejdete. Chce jet? Ať jede. Vy máte svůj program. V momentě, kdy začne vnímat, že nejste jen doplněk jeho vztahu s matkou, ale plnohodnotná partnerka s vlastním životem, přirozeně se promění i jeho postoj. A co je nejdůležitější – nikdy se nesnižujte k tomu, abys jeho matku urážela nebo z ní dělala monstrum. I když vás vytáčí, zůstává jeho matkou a útoky proti ní v něm mohou probudit obranný mechanismus, který se nakonec obrátí proti tobě. Místo toho si držte zdravý odstup, respekt a vlastní důstojnost.

A konečně, připravte se na to, že největší rozhodnutí musí udělat on sám. On sám ví, že nemůže být manželem a maminčiným chlapcem zároveň – jednou z těch rolí bude vždycky trpět. Povzbuďte ho, ať sám vymezí hranice vůči rodině, ze které pochází, a pochopí, že manželství je nový tým, ve kterém už není jeho matka kapitánem. Pokud vás začne stavět na první místo, bude potřeba ho v tom jemně podpořit, aby necítil, že někoho zrazuje. A pokud se odmítá změnit a dál stojí jednou nohou v dětském pokoji u maminky, možná si budete muset položit tu nejtěžší otázku: Jsem ochotná žít celý život jako druhá v pořadí? Protože za lásku stojí bojovat, ale jen tehdy, když ti ten druhý dá prostor bojovat za dva, ne proti dvěma.

Jak se má paní Dita vypořádat s celou situací? Dá se manželovi nastavit hranice? Nebo už je vše ztraceno a jediným řešením je rozvod? Jak byste na situaci reagovali vy? Přečtěte si také příběh paní Laury, která má nevěrného manžela, ten se nechce rozvádět a chodí se spolužačkou své dcery.