Itálie patří mezi nejoblíbenější zimní destinace českých lyžařů. Ať už míříte do Dolomit, Jižního Tyrolska nebo na ledovec, pár základních italských výrazů se může na svahu i v hotelu opravdu hodit.
Otestujte si, zda byste se domluvili při nákupu skipasu, objednávce bombardina nebo při řešení ztracené helmy. Italština je krásná, zvučná a základní zimní slovíčka vám snadno uvíznou v paměti.
Jazyk Boccaccia i Petrarcy
Italština patří mezi románské jazyky a vyvinula se z lidové latiny, kterou se mluvilo na území někdejší Římské říše. Za její spisovný základ je považován toskánský dialekt, zejména florentská podoba ze 14. století. K jejímu ustálení významně přispěli literáti jako Dante Alighieri, Francesco Petrarca a Giovanni Boccaccio, jejichž díla pomohla florentštinu prosadit jako kulturní jazyk celého Apeninského poloostrova. Přesto byla italština dlouho spíše jazykem vzdělanců, běžné obyvatelstvo mluvilo regionálními dialekty.
Zásadní proměnu přineslo až sjednocení Itálie v 19. století. V té době ovládala standardní italštinu jen menší část populace. Rozšíření spisovného jazyka podpořilo školství, armáda i média, zejména rozhlas a televize ve 20. století. Dnes je italština úředním jazykem Itálie, San Marina, části Švýcarska a Vatikánu a používá ji až sto milionů rodilých mluvčích. Významnou roli hraje také v hudbě, zejména v oblasti opery, kde se řada odborných termínů používá mezinárodně právě v italštině.
Zajímavostí je, že italština je považována za jeden z jazyků, které si nejvíce zachovaly melodickou blízkost k latině. Vyznačuje se otevřenými samohláskami a pravidelnou výslovností. Většinu slov lze vyslovit tak, jak se píší, je tedy ideální i jako volba pro studium cizích jazyků. Navzdory existenci jednotného spisovného jazyka jsou dodnes živé regionální varianty a nářečí, z nichž některá se od standardní italštiny výrazně liší. Jazyk tak představuje spojení silné literární tradice, kulturní identity i regionální rozmanitosti.
Čeština a italština patří do odlišných jazykových větví, čeština je slovanský jazyk, italština románský. Přesto se v průběhu staletí ovlivnily, zejména nepřímo přes kulturní a obchodní kontakty. Silný vliv přišel zejména v období renesance a baroka, kdy na českém území působili italští stavitelé, architekti a umělci. S nimi pronikala nejen nová estetika, ale i odborná terminologie.
Nejvýraznější vliv italštiny na češtinu je patrný v oblasti hudby, umění a architektury. Termíny jako „opera“, „piano“, „forte“, „soprán“, „tenor“ či „freska“ mají italský původ. Podobně i některé gastronomické výrazy jako „pizza“, „rizoto“, „espresso“ nebo „lasagne“ dnes v češtině zdomácněly. V běžné slovní zásobě je podobností méně, protože jazyky mají odlišnou strukturu i vývoj, přesto právě v oblasti kultury, hudby, výtvarného umění a gastronomie najdeme nejvíce společných či převzatých slov.
