Na Velikonoční pondělí zemřel papež František: Muž, který snesl papežství mezi lidi. Změnil i okolnosti posledního rozloučení

Vatikán dnes ráno ztratil svého pastýře, který ještě v neděli vyjel na invalidním vozíku, zamával z balkonu baziliky svatého Petra jásajícím davům a řekl: „Drazí bratři a sestry, šťastné Velikonoce.“ Papež František, vlastním jménem Jorge Mario Bergoglio, odešel z tohoto světa ve věku 88 let. Smutná zpráva zasáhla nejen katolíky, ale i ty, kteří se k víře nikdy nehlásili. Papež František byl totiž muž, který sice nosil bílé roucho, ale nežil v nesrozumitelné bublině svátosti. Papež, který objímal nemocné, vtipkoval s novináři a kázal chudobu z celého srdce, nyní spočinul v pokoji.

Člověk mezi lidmi

Zprávu o smrti papeže Františka potvrdil mluvčí Svatého stolce s tím, že papež zemřel pokojně, obklopen nejbližšími spolupracovníky a v modlitbě. Svět se loučí s mužem, který změnil tón papežství. Jeho způsob komunikace byl lidský, srozumitelný a někdy i nepohodlný pro ty, kteří ve změně spatřují hrozbu.„Nechci vládnout z trůnu,“ prohlásil papež František. A skutečně raději usedl na jednoduchou dřevěnou židli než na zlatý stolec. Tato slova dokonale vystihují jeho životní styl i pontifikát, který začal v roce 2013 po rezignaci Benedikta XVI. Jeho papežství bylo jakýmsi historickým milníkem.

Mohlo by se vám líbit

Život v mužských klášterech ve středověku: Celibát, vztahy a každodenní realita. Co hrozilo za porušení slibu čistoty

První mezi rovnými

Když byl František zvolen papežem, nevstoupil na balkon s gestem nejvyššího představitele církve, jak by se dalo očekávat, ale s úsměvem člověka, který si až do poslední chvíle myslel, že výběr padne na někoho jiného. „Bratři kardinálové šli pro papeže na druhý konec světa,“ řekl tehdy s nadhledem a odzbrojující upřímností. Jeho argentinský původ, narození se do prosté rodiny s italskými kořeny, to vše z něj udělalo jiného papeže. Byl člověkem, který rozuměl skutečným periferiím světa, protože z nich sám pocházel. Latinská Amerika byla jeho inspirací, ale také se pokoušel o to ji přiblížit lidem. Toužil po tom spojit duchovní tradici Evropy s palčivou realitou chudoby, násilí a politického chaosu na druhém konci světa.

Církev pro lidi

František odmítl přepych papežských komnat a raději zůstal v Domě svaté Marty. Nepotřeboval limuzínu, když mohl jezdit v obyčejném Fiatu a místo složitých a nesrozumitelných formulací doktrín mluvil o lásce, soucitu a odpouštění. A to se stalo do jisté míry i trnem v oku jeho kritiků. Ti říkali, že je příliš „měkký“ – ale právě v tom byla jeho síla. „Chci církev, která je chudá a pro chudé,“ opakoval. A podle toho jednal. Ostře se vymezoval vůči zneužívání v církvi, zasazoval se o ekologii, omezování konzumu a nečekaně i o roli žen v církevních strukturách. Otevřel dveře diskusi, která byla po staletí zamčená na tři západy a neměla být dlouho otevřena.

Mohlo by se vám líbit

Legenda jménem Hildegarda z Bingenu: Rozuměla léčitelství a věřila na manželství z lásky

Jeho otevřenost přinesla papeži Františkovi i nepřátele, a to nejen uvnitř Vatikánu i mimo něj. Konzervativní proudy jej obviňovaly z podkopávání tradic, liberální hlasatelé by si přáli, aby šel ještě dál. Ale František stál pevně za svým přesvědčením s vírou, že cesta k Bohu nevede skrze přísnost, ale skrze laskavost. „Bůh nás nikdy neunaví odpouštět, jsme to my, kdo se unavujeme prosit o odpuštění,“ zněla jedna z jeho často citovaných vět. Pro mnohé byl moderním svatým, kterému se skutečně podařilo promlouvat k lidem.

Smrt jako součást cesty

Zpráva o smrti nejvyššího představitele církve přišla nejen symbolicky na Velikonoční pondělí, ale v době, kdy svět čelí polarizaci, válkám a nejistotě. Na jeho pohřeb se do Říma sjíždějí státníci, věřící i ti, kdo s vírou celý život bojovali. Všichni cítí, že odešel někdo výjimečný, a to nejen kvůli titulu, ale kvůli tomu, co vnesl do prostoru, který se často tváří nedotknutelně. 

Mohlo by se vám líbit

Charismatický Götz George vdechl komisaři Schimaskimu duši. Herec strávil celý život hledáním nacistického otce, hrozila mu i amputace nohy

Co se bude dít nyní?

Papežský pohřeb je tradičně světově sledovanou záležitostí. Přitom to byl právě papež František, kdo nedávno schválil plány, jak celou složitou proceduru zkrátit. Předchozí pontifikové byli pohřbíváni ve třech do sebe vložených rakvích vyrobených z cypřiše, olova a dubu, ale papež František se rozhodl pro jednoduchou dřevěnou rakev vyloženou zinkem. Mimo to také zrušil tradici ukládání papežova těla na vyvýšenou plošinu, tzv. katafalk - ve svatopetrské bazilice, aby si ji mohla prohlédnout veřejnost. Naopak vyzval smuteční hosty, aby mu vzdali úctu, zatímco jeho tělo zůstane uvnitř rakve s odejmutým víkem. František bude také prvním papežem po více než sto letech, který bude pohřben mimo Vatikán, ale bude uložen v bazilice Panny Marie Větší, jedné ze čtyř hlavních papežských bazilik v Římě.

Smrt papeže Františka neznamená jen konec pontifikátu, ale uzavření jedné významné kapitoly v dějinách moderní církve. „Prosím, nezapomínejte se za mě modlit,“ říkal často. A křesťané, a možná i další, to jistě udělají, myslíce o něm jako o muži, který chtěl přiblížit nebe lidem, a přitom nikdy neztratil kontakt se zemí.

Zajímají vás osudy slavných, kteří změnili svět? Přečtěte si o Grace Kelly: Hollywoodská princezna i monacká kněžna, o níž se píší písně. Život jako z pohádky měl ale odvrácenou temnou stranu

Galerie: Na Velikonoční pondělí zemřel papež František: Muž, který snesl papežství mezi lidi. Změnil i okolnosti posledního rozloučení

10 fotek 11 fotek