Bohatá nacistická panička Henriette Von Schirach byla přinejmenším kontroverzní postavou druhé světové války. Ačkoliv se přátelila s Hitlerem, nebála se mu postavit, když se jí něco nelíbilo, a zastat se Židů. Na druhou stranu kradla jejich majetek a vydělala na něm obrovské bohatství. Jak se k tomu všemu dcera Hitlerova dvorního fotografa dostala?
Když během druhé světové války nacisté vstoupili do Rakouska, čekala je poněkud jiná reakce než v ostatních státech okupovaných Německem. Rakušané vojáky i tanky vítali radostně a s nadšeným jásotem. Německá armáda se nesetkala s žádným ozbrojeným odporem a zemi obsadila bez jediného výstřelu. Adolfa Hitlera, který cestoval do Linze a Vídně, vítali lidé květinami, zatímco Židé se snažili utéct ze země.
V srpnu roku 1940 jmenoval Hitler ve Vídni Baldura Von Schiracha novým říšským místodržitelem a vůdcem nacistické strany. Von Schirach se s Hitlerem poprvé setkal už v roce 1925 a okamžitě se stal jeho nadšeným stoupencem. Když se v roce 1932 oženil s Henriettou Hoffman, vztahy s Hitlerem se ještě prohloubily. Henrietta totiž byla dcerou Hitlerova dvorního fotografa Heinricha Hoffmana, a tak byli manželé častými hosty v Hitlerově sídle Berghof, později i se svými čtyřmi dětmi.
Jakmile se Von Schirach dostal k moci, začal spolu se svojí ženou rozkrádat státní peníze a majetek Židů. Henriette se narodila 2. února 1913. Matka byla bývalá zpěvačka a herečka a zemřela náhle, když bylo Henriettě patnáct let. Henriettě bylo zhruba osm let, když se poprvé setkala s Adolfem Hitlerem, který k Hoffmanovým v Mnichově často chodil na večeři. Vůdce si malou holčičku bral občas na klín a snažil se s ní přátelit. Když jí bylo sedmnáct let, Hitler se s ní údajně pokusil navázat vztah. V té době mu bylo přes čtyřicet a Henrietta později vzpomínala, jak se jí zcela vážně zeptal, zda ho políbí. Henrietta reagovala záporně a on beze slova odešel. Její otec jí historku nevěřil a vysmál se jí.
Přesto Henriette později během studia na mnichovské univerzitě pracovala také jako Hitlerova sekretářka. Díky tomu se seznámila s řadou vlivných nacistů i s Hitlerovou neteří Geli Raubal, jenž v roce 1931 spáchala sebevraždu, a také s pozdější Hitlerovou partnerkou Evou Braun, jenž si na konci války vzala život spolu s Vůdcem v jeho bunkru.
Po svatbě s Von Schirachem čekal Henriette luxusní a bohatý život, který si užívala plnými doušky. Přestěhovali se s rodinou do Vídně, kde to milovala, a navíc koupili zámek Aspenstein. Jejich dům byl vyzdobený krásným nábytkem, uměleckými díly a drahými koberci ukradenými z židovských domů a bytů. Dům, v němž bydleli, patřil Židovi, který uprchl ze země.
Henriette si byla plně vědoma činů svého manžela a schvalovala je. Von Schirach byl zodpovědný za deportace rakouských Židů, k nimž se vyjádřil ve svém projevu dne 14. září 1942: „Pokud byste mi chtěli vyčítat, že jsem deportoval z města desítky tisíc Židů do východního ghetta, musím podotknout, že tento krok vidím jako aktivní příspěvek k evropské kultuře.“ Za jeho vedení bylo do německých nacistických koncentračních táborů na území dnešního Polska deportováno z Vídně 185 000 Židů.
Henriette byla na výletě v Holandsku, když byla svědkem odtahování Židů do transportu. Celá násilná akce ji pobouřila, a tak si domluvila schůzku přímo s Hitlerem. Na setkání Vůdci vyčetla, že dovoluje špatné zacházení s lidmi a měl by to změnit. Ten se jí však vysmál, že je sentimentální a nakonec se urazil. Pro Henriette a její rodinu to znamenalo konec návštěv na Berghofu i přátelství s říšským protektorem.
Po válce při soudním procesu byl Von Schirach jedním z mála, kteří odsoudili Hitlera i jeho jednání. Byl odsouzen k dvaceti letům vězení a několik let po propuštění zemřel. Po dvou letech věznění byl navíc rozveden se svojí manželkou Henriettou. Jí i jejím dětem po válce skončil život plný luxusu. Zámek Aspenstein byl zkonfiskován a Henriette byla víc než rok vězněna americkou armádou. Denně měla za úkol uklízet vězeňské toalety, k čemuž musela používat vlajky Hitlerjugend. Ve svých pamětech vzpomínala, že s ní bílí američtí dozorci špatně zacházeli a pohrdali jí.
Po rozvodu Henrietta sice poslala bývalému manželovi do vězení odsuzující dopis, kde kritizovala jeho přístup k rodině, v roce 1958 ale odjela do Londýna, aby podpořila zkrácení jeho trestu, avšak neúspěšně. Nakonec se rozhodla, že se vrátí ke svému bývalému životu v luxusu, koupila zpět zámek Aspenstein a zakrátko ho prodala za dvojnásobek. Obchodovala také se sbírkou svého otce, která obsahovala umělecká díla uloupených Židům.
Po rozvodu s Von Schirachem se Henriette později znovu vdala a ještě jednou rozvedla. Napsala také tři knihy Cena slávy, Anekdoty o Hitlerovi a Ženy kolem Hitlera. V nich popisovala Hitlera jako přítulného Rakušana, který chtěl sobě i ostatním přinést trochu radosti, což vzhledem k tomu, jaké hrůzy Adolf Hitler v Evropě napáchal, znělo přinejmenším zvráceně. Když Henriette Von Schirach 18. ledna 1992 zemřela, bylo jí osmasedmdesát let.
www.stream.cz, www.hitler-archive.com
