Optická iluze, kterou zkoumala studie z roku 2011: Podívejte se, jak si mozek pohrává s naším vnímáním světa

Mohlo by se vám líbit

Optická iluze slavného malíře z roku 1590: Její tajemství odhalí jen ty nejbystřejší oči

Studie z roku 2011 přinesla fascinující optickou iluzi

V rámci této studie, kterou provedli vědci se zájmem o psychologii vnímání, bylo zkoumáno, jak lidé vnímají pohybující se objekty v porovnání se statickými. Experimenty zahrnovaly prezentaci účastníkům sérii obrazů obsahujících různé kombinace pohybu a statických objektů, včetně tváří. Výsledky byly naprosto nečekané. Výzkumníci totiž zjistili, že účastníci měli tendenci vnímat statické objekty, jako jsou tváře, jako mírně posunuté ve směru pohybu. To samo o sobě způsobilo fakt, že jinak statické tváře začali účastníci vnímat jako pokroucené a ošklivé bytosti, ačkoliv obrázky zůstávaly stále stejné.  

Nejspíš za to může opožděné vnímání v mozku

Vědci se domnívají, že tato optická iluze může být způsobena tím, jak naše mozkové procesy zpracovávají informace o pohybu a času. Během pohybu dochází k určitému zpoždění v našem vnímání, což může ovlivnit i to, jak vnímáme statické objekty, v tomto případě tváří. Pokud se na statický obrázek nedíváme přímo, ale naše oči míří trochu jinam, mozek může kombinovat tyto dva různé vstupy a výsledkem může být deformace statického objektu. To krásně dokazuje, že vnímání světa kolem nás není vždy přesné a objektivní a je ovlivněno mnoha faktory. Optické iluze nám připomínají, že naše smysly mohou být oklamány, a to i ve spojení s něčím tak běžným, jako je tvář celebrity.

Mohlo by se vám líbit

Víra jako kamufláž pro zneužívání: Dění za dveřmi sekty Boží děti. Někteří členové pochází z Česka

Optické iluze přináší zábavu, ale i zajímavý pohled do lidské mysli

Optické iluze nám připomínají, že naše smysly jsou vlastně velmi individuální a realitu si zkreslují po svém. Skrze zdánlivě nepřesnou interpretaci vizuálních podnětů nám umožňují rozpoznávat, kde jsou hranice mezi tím, co je možné a nemožné. Mezi nejlepší optické iluze patří například Neckerova kostka, která představuje jednoduchý kubický objekt, který však dokáže přinutit naše vnímání k neustálým proměnám perspektivy. Další velmi vydařenou optickou iluzí jsou Penroseovy schody. Tato iluze zobrazuje schodiště, které se zdá být nepřetržitě stoupající nebo klesající do nekonečna, aniž by se kdy cyklus schodiště uzavřel. To vytváří dojem, že by člověk mohl bez ustání stoupat nebo klesat po těchto schodech, aniž by někdy dosáhl horního nebo dolního konce. Penroseovy schody nás však nejenom zmatou, ale také nás přimějí přemýšlet o povaze perspektivy a naší schopnosti vnímat prostor. I když víme, že takové schodiště nemůže existovat ve skutečném světě, naše oči a mozek nás stále přesvědčují o opaku.