44 Kč
Paní Petra zůstala se svou dcerou sama. Neměla na rozhazování, ale snažila se. Pracovala na dvě směny a byla ráda, že dceři pořídila to, co mohla.
Ona sama toho v dětství moc neměla, a tím pádem chtěla, aby dětství její dcery bylo jiné. Možná to udělala špatně a dcera pojala pocit, že může všechno.
Nikdy si nestěžovala, dělala to pro dceru, i když si sama občas odepřela, aby její dcera měla vše. Její štědrost se stala břemenem, které se jí vrátilo v dceřině dospělosti.
Dcera je dospělá, je jí 22 let a stále bydlí se svou mámou, nemá stálou práci, nechce se nikde zaměstnat. Neustále tahá ze své mámy peníze na různé věci. Na kurzy, které nedokončí, oblečení, líčení, jídlo, večírky.
Když jí paní Petra řekne, že nemá, označí ji za sobce. Jednou o tom dokonce napsala na sociální sítě a její mámě se tak dostalo urážek, že to mladí mají těžké. Jenže paní Petra už nemůže, je unavená a dcera se musí postavit na vlastní nohy!
