“Bohužel s mým mužem už jen žijeme vedle sebe. Musela jsem si najít milence,” píše paní Michaela

Buď rezignujete, nebo hledáte své štěstí jinde. Jako Dana, která se cítí v manželství roky přehlížená. S manželem žijí v jednom domě, ale ve skutečnosti jsou každý sám za sebe. Daně chyběl lidský kontakt a pohlazení, tak to vyřešila po svém. Do redakce nám napsala následující řádky.

Bohužel s mým mužem už jen žijeme vedle sebe

S manželem nežijeme spolu, ale spíš vedle sebe. Vzali jsme se před patnácti lety, oba jsme měli už něco za sebou. Možná jsem cítila, že mi ujíždí vlak, nemám rodinu, manžela a děti, tak jsem sáhla po prvním chlapovi, který se objevil? Nevím. Vzali jsme se po roce vztahu, bylo mi třicet a do roka jsme měli dceru. Další děti nemáme, nepovedlo se. Pro manžela je dcera všechno na světě, vždycky jí hodně dovolil, já jsem byla ta drsná a rázná. Problém je, že manžel před deseti lety povýšil v práci a musel dojíždět do Prahy. Den co den. Hodinu tam a hodinu zpět. Jezdil brzy ráno a přijížděl v šest nebo sedm večer. Jak dcera rostla a trávila čas víc a víc s kamarádkami, manžel přijížděl zásadně večer.

Už jsme nebyli partneři

V podstatě jsme spolu roky nežili. Já jsem chodila na kafe s kamarádkami, vozila dceru na kroužky, nakupovala, vařila pro ni a podobně. Manžel přijel pozdě večer, něco si vzal v lednici a šel spát. O víkendu se snažil dospat spánkový deficit. Bylo víc a víc vidět, že jsme každý zvyklý žít sám, měli jsme jiné návyky, zatímco já jsem ráda snídala dlouho, on se rychle najedl a šel zase dělat něco dál. Sedla jsem si ráda s kávou, on ji pil zásadně ráno. Jako dva cizí lidé. Dokonce i v posteli nám to neklapalo, pokud tedy vůbec kdy něco bylo. Jenže já ještě nejsem tak stará, chci se někomu líbit, dotýkat se ho, milovat se s ním a užít si společnou konverzaci. Ta naše vyčpěla za ty roky na čistě organizační pokyny.

I já mám své potřeby a touhy

Potřebuji lidský kontakt! Dala jsem si sklenici vína a otevřela seznamku. Původně jsem si chtěla jen napsat pár vět, nic víc. Několik divných týpků jsem odpinkla a už se smířila s tím, že budu odkázána na život bez muže a sexu. Za dva dny mi napsal Radek. Padesátiletý zachovalý muž, který je vdovec. Psali jsme si asi dva týdny, později se do toho přidala i erotika a mně se to líbilo. Bezmyšlenkovitě jsem navrhla schůzku. Šli jsme na kafe a já se cítila jako znovuzrozená. Přinesl mi růži, zaplatil dvě kávy a čaj, lichotil mi. Věci, které jsem nezažila spoustu let. 

Našla jsem si milence

Bylo jednoduché mu podlehnout. Trvalo to přesně dvě schůzky. Ta třetí se konala u něj doma. Dcera přespávala u kamarádky, manžel se zdržel v Praze a já jsem po letech zažila fakt skvělou noc. Od té doby se scházíme dvakrát až třikrát do týdne, občas si píšeme a já se vznáším, když mi napíše, jak skvěle vypadám v tom krajkovém prádle. Pumpuje mi to do žil adrenalin, vzrušení. Konečně se cítím jako žena. Milována a obdivována. To, co jsem od manžela nedostala už roky, pokud tedy vůbec někdy. Nehodlám se Radka vzdát!

K situaci paní Michaely se vyjadřuje psycholog Karel Paroubek

„Po dvaceti letech vztahu se u mnoha párů začne projevovat stereotyp a pocit, že všechno běží v zajetých kolejích. Žena, která si v takové fázi najde milence, často nehledá ani tak jiného partnera, jako spíš ztracenou část sebe sama. Touhu po pozornosti, dobrodružství nebo prostě pocit, že je znovu viděná a oceňovaná. V dlouhodobém manželství se může stát, že si partneři přestanou aktivně dávat najevo zájem, a právě tato potřeba bývá pak naplněna někde jinde. Je důležité si uvědomit, že nevěra v takovém kontextu nebývá jen o fyzické přitažlivosti, ale spíše o emocionálním hladu. Vždy je to signál, že vztah doma potřebuje změnu a nový impuls. Pokud má žena pocit, že se vedle manžela stala neviditelnou, je pro ni lákavé zažít znovu vzrušení a nové začátky. Z psychologického hlediska je ale zásadní, aby si oba partneři dovolili o těchto pocitech otevřeně mluvit – jinak hrozí, že se nevěra stane jen krátkodobým únikem, který ve skutečnosti nic nevyřeší."