Foto: Freepik
Když spolu manželé žijí a je jim spolu dobře, dělají spoustu věcí. Mohou společně sportovat, chodí na večeři, do kina i divadla, oddávají se romantice. Rozumějí si a povídají a to vše utužuje a podporuje zdravý vztah. Pokud tomu tak není, hrozí nebezpečí stereotypu. Pak možná po letech zjistíte, že si s partnerem už nemáte co říct, že spíše žijete vedle sebe. A právě to se stalo paní Michaele (48 let) . Ta se rozhodla stereotyp vyřešit po svém.
Buď rezignujete, nebo hledáte své štěstí jinde. Jako Dana, která se cítí v manželství roky přehlížená. S manželem žijí v jednom domě, ale ve skutečnosti jsou každý sám za sebe. Daně chyběl lidský kontakt a pohlazení, tak to vyřešila po svém. Do redakce nám napsala následující řádky.
Bohužel s mým mužem už jen žijeme vedle sebe
S manželem nežijeme spolu, ale spíš vedle sebe. Vzali jsme se před patnácti lety, oba jsme měli už něco za sebou. Možná jsem cítila, že mi ujíždí vlak, nemám rodinu, manžela a děti, tak jsem sáhla po prvním chlapovi, který se objevil? Nevím. Vzali jsme se po roce vztahu, bylo mi třicet a do roka jsme měli dceru. Další děti nemáme, nepovedlo se. Pro manžela je dcera všechno na světě, vždycky jí hodně dovolil, já jsem byla ta drsná a rázná. Problém je, že manžel před deseti lety povýšil v práci a musel dojíždět do Prahy. Den co den. Hodinu tam a hodinu zpět. Jezdil brzy ráno a přijížděl v šest nebo sedm večer. Jak dcera rostla a trávila čas víc a víc s kamarádkami, manžel přijížděl zásadně večer.
Už jsme nebyli partneři
V podstatě jsme spolu roky nežili. Já jsem chodila na kafe s kamarádkami, vozila dceru na kroužky, nakupovala, vařila pro ni a podobně. Manžel přijel pozdě večer, něco si vzal v lednici a šel spát. O víkendu se snažil dospat spánkový deficit. Bylo víc a víc vidět, že jsme každý zvyklý žít sám, měli jsme jiné návyky, zatímco já jsem ráda snídala dlouho, on se rychle najedl a šel zase dělat něco dál. Sedla jsem si ráda s kávou, on ji pil zásadně ráno. Jako dva cizí lidé. Dokonce i v posteli nám to neklapalo, pokud tedy vůbec kdy něco bylo. Jenže já ještě nejsem tak stará, chci se někomu líbit, dotýkat se ho, milovat se s ním a užít si společnou konverzaci. Ta naše vyčpěla za ty roky na čistě organizační pokyny.
I já mám své potřeby a touhy
Potřebuji lidský kontakt! Dala jsem si sklenici vína a otevřela seznamku. Původně jsem si chtěla jen napsat pár vět, nic víc. Několik divných týpků jsem odpinkla a už se smířila s tím, že budu odkázána na život bez muže a sexu. Za dva dny mi napsal Radek. Padesátiletý zachovalý muž, který je vdovec. Psali jsme si asi dva týdny, později se do toho přidala i erotika a mně se to líbilo. Bezmyšlenkovitě jsem navrhla schůzku. Šli jsme na kafe a já se cítila jako znovuzrozená. Přinesl mi růži, zaplatil dvě kávy a čaj, lichotil mi. Věci, které jsem nezažila spoustu let.
Našla jsem si milence
Bylo jednoduché mu podlehnout. Trvalo to přesně dvě schůzky. Ta třetí se konala u něj doma. Dcera přespávala u kamarádky, manžel se zdržel v Praze a já jsem po letech zažila fakt skvělou noc. Od té doby se scházíme dvakrát až třikrát do týdne, občas si píšeme a já se vznáším, když mi napíše, jak skvěle vypadám v tom krajkovém prádle. Pumpuje mi to do žil adrenalin, vzrušení. Konečně se cítím jako žena. Milována a obdivována. To, co jsem od manžela nedostala už roky, pokud tedy vůbec někdy. Nehodlám se Radka vzdát!
K situaci paní Michaely se vyjadřuje psycholog Karel Paroubek
„Po dvaceti letech vztahu se u mnoha párů začne projevovat stereotyp a pocit, že všechno běží v zajetých kolejích. Žena, která si v takové fázi najde milence, často nehledá ani tak jiného partnera, jako spíš ztracenou část sebe sama. Touhu po pozornosti, dobrodružství nebo prostě pocit, že je znovu viděná a oceňovaná. V dlouhodobém manželství se může stát, že si partneři přestanou aktivně dávat najevo zájem, a právě tato potřeba bývá pak naplněna někde jinde. Je důležité si uvědomit, že nevěra v takovém kontextu nebývá jen o fyzické přitažlivosti, ale spíše o emocionálním hladu. Vždy je to signál, že vztah doma potřebuje změnu a nový impuls. Pokud má žena pocit, že se vedle manžela stala neviditelnou, je pro ni lákavé zažít znovu vzrušení a nové začátky. Z psychologického hlediska je ale zásadní, aby si oba partneři dovolili o těchto pocitech otevřeně mluvit – jinak hrozí, že se nevěra stane jen krátkodobým únikem, který ve skutečnosti nic nevyřeší.“
Galerie: “Bohužel s mým mužem už jen žijeme vedle sebe. Musela jsem si najít milence,” píše paní Michaela
Dostávala jsem dřevákem na zadek: Herečka Zuzana Zlatohlávková otevřeně nejen o svém divokém temperamentu a tenisové kariéře
Nejčtenější články
Doporučujeme
“Zjistila jsem, že mě manžel podvádí, ale on tvrdí, že to tak není,” je zmatená Alžběta. Odpovídá psychoterapeutka Dagmar Pechová
“Dělí nás dvacet let, můj manžel už chce klid, já chci ještě žít,” neví si rady Julie. Odpovídá terapeutka Dagmar Pechová
“Manžel nesnáší Vánoce. Tak je kazí i mě a našim dětem,” neví si rady Táňa
“Můj manžel nemá zájem o žádné intimnosti a já se cítím odmítnutá,” je smutná Alexandra
“Děti odešly z domu a já najednou nevím, jak bez nich dál s manželem fungovat,” neví si rady Libuše
“Manžel mě uvěznil v luxusu a já nevím, jak z toho ven,” píše smutná Kamila
“Tchyně mě nikdy nepřijala a můj muž se mě nikdy nezastal,” je smutná Markéta
“Jsme spolu třicet let, ale manžel si najednou chce užívat svobodu,” je v šoku Vendula
„Můj muž mi zakazuje pracovat, prý mám být doma a starat se o něj,“ je smutná Sára
