Paní Marcela měla svou práci ráda, denně se do ní těšila a byla ráda mezi kolegyněmi. Šéf byl sice tvrdý, ale spravedlivý a "ze staré školy", kdy své podřízené neotravoval po pracovní době.
S nástupem nového vedení se situace rapidně změnila. V práci už není přátelská atmosféra, ale dusno, které by se dalo krájet. Všichni jsou unavení, podráždění, smutní a bojí se, že přijdou o práci.
Na vině je tomu nové vedení, které nerespektuje nic a nikoho. Svým zaměstnancům na poradách oznamuje, že každý je nahraditelný a komu se cokoliv nelíbí, může ihned jít pryč.
Paní Marcelu běžně čeká práce i doma, po pracovní době, kdy její šéf volá a potřebuje vyřídit to či ono. Vůbec nedbá na to, že má třeba své plány nebo potřebuje odpočívat. Jednou na ni dokonce po telefonu křičel, když měla schůzku s přáteli a nevzala si s sebou notebook.
Paní Marcela je věčně unavená, pracuje mnoho hodin přesčas, i když nechce. Šéf však straší, že ji propustí a ona má pár let do důchodu. Jenže jak to vydržet v takové atmosféře?
