Paní Lada měla o svém životě jasnou představu. Chtěla cestovat, žít v zahraničí a získávat nejrůznější zkušenosti. Jenže osud pro ni měl jiný plán, a tak stačila jedna noc na diskotéce a zjistila, že je těhotná.
Na dítě se těšila, ale problémy se objevily, když se partner nechtěl podílet. Domluvili se na alimentech, ale víc od něj nedostala. Byla tak na péči o dceru sama. Nikdy nelitovala. Svůj sen jen trochu odsunula.
Vychovávala svou dceru nejlépe, jak dokázala. Občas to nebylo jednoduché, ale to je život. S dcerou se jim vedlo dobře, vždycky se hodně smály a povídaly si. Dcera rostla, vyvíjela se. A najednou byla dospělá.
A i když byla paní Lada mladá maminka, čas je neúprosný. Dcera rostla a jednoho dne přišel čas na to, aby se osamostatnila. Najednou bylo doma bez ní prázdno. A to byl pro paní Ladu signál. Nyní může začít žít svůj sen.
Rozhodla se prodat byt, odjet a zkusit své štěstí v zahraničí tak, jak si vždycky přála. Jenže dcera je proti. Matce vyčítá, že prodává její domov, vzpomínky, že je na tohle šílenství stará. Měla by být doma, čekat na vnoučata a ne bláznit.