Jste zlí, když jste přetížení? Ve skutečnosti to má svůj důvod. Jaký, objasní odborníci

Základní myšlenka je překvapivě jednoduchá, naše laskavost a empatie nejsou nekonečný a nevyčerpatelný zdroj. Vyžadují energii. A když jsme vyčerpaní, tahle energie jednoduše dojde. „Laskavost je duševní činnost,“ říká Dr. Nicole LePera, americká psycholožka a autorka knih o sebevědomí a vztazích. „Když jste fyzicky i mentálně přetížení, váš mozek aktivuje režim přežití. To znamená, že se soustředí jen na to, jak zvládnout další minuty. Empatie, trpělivost nebo jemnost jdou stranou. Ne proto, že by vám nezáleželo na druhých, ale proto, že na to nemáte kapacitu.“

Jste zlí, když jste přetížení? 

A není to výmluva, je to realita podložená výzkumem. Studie ukazují, že dlouhodobý stres mění chemii mozku. Snižuje hladinu serotoninu, oslabuje čelní lalok (odpovědný za rozhodování a empatii) a posiluje amygdalu, část mozku, která reaguje hněvem a strachem. Jinými slovy: náš mozek se doslova přelaďuje na jiný mód.

Co všechno nás spouští?

Přetížení není jen fyzická únava. Je to soubor vjemů, očekávání, povinností, vztahových požadavků, nepředvídatelných událostí a vnitřních tlaků. Mnohdy ani nepotřebujeme „velkou“ katastrofu, abychom vybuchli. Stačí drobnosti, jako je hluk, vyrušení, dotaz ve špatnou chvíli, pocit, že všechno visí jen na nás. Britský neurovědec Dr. Dean Burnett, autor knihy The Idiot Brain, vysvětluje: „Mozek je orgán optimalizovaný na efektivitu. Ale jakmile mu přetížíte pracovní paměť a zároveň ho vystavíte tlaku, chová se nepředvídatelně. To, co by vás jindy jen trochu rozladilo, se v tu chvíli jeví jako katastrofa. Vaše reakce nejsou vyvážené, jsou to zkraty, protože mozek už nemá prostor chovat se sociálně přijatelně.“ To znamená, že i velmi vlídní lidé mohou v takových chvílích působit „zle“, když se jejich kapacita přehoupne přes hranici únosnosti. Nejčastěji to odnášejí ti nejbližší, např. partner, děti, kolegové. A pak přichází výčitky.

Odpověď je ve zpomalení

Dnešní doba často glorifikuje výkonnost. Být „dobrým člověkem“ znamená být neustále vstřícný, zvládat vše s úsměvem, nehroutit se, neříkat „ne“. Jenže právě to je cesta do pekel přetíženosti. A přetížení, jak jsme si ukázali, často promění naši povahu v něco, co sami nechceme. Řešením proto není „zkusit být milejší“. Znamená to včas poznat, že jsme na pokraji svých sil, a zpomalit. Dovolit si odpočívat, nebýt dokonalí, nesnažit se vyhovět každému. Naučit se říct „tohle už je moc“, ať už v práci, v rodině nebo ve vlastní hlavě.

Nejste zlí. Jste unavení

Je v tom útěcha: když se příště přistihnete, že reagujete ostřeji, než byste chtěli, zastavte se. Zeptejte se sami sebe: Spím dost? Dýchám? Necítím, že mi něco přerůstá přes hlavu? Ve většině případů zjistíte, že nejste zlí, jste jen vyčerpaní. A to není selhání. Je to signál, že potřebujete doplnit zdroje. Laskavost totiž nezačíná u druhých. Začíná u nás samých. V tom, jak se k sobě chováme ve chvílích, kdy je toho na nás samotné zkrátka příliš.

„Dcera se mnou přestala mluvit. Prý jsem ji dusila, ale já jsem jen chtěla být dobrou mámou,” píše se slzami v očích Hana.