Nevíte si rady s tím, jak uklidnit své dítě, když pociťuje úzkost a strach? Odborníci se shodují, že klíčová je volba slov. Přečtěte si návod, jak na to. Uklidnit dítě pak pro vás bude díky správné komunikaci hračka.
„Není se čeho bát. Neboj se. Vždyť to nic není, co blázníš?“ Těmito větami se mnohdy snaží rodiče uklidnit děti. Mají pocit, že když začnou strach bagatelizovat, v očích dítěte se domnělý „strašák“ zmenší, a dítě se rázem přestane bát. Namísto toho však dítěti vysílají zprávu, která mu říká, že ve skutečnosti nechápou jeho obavy a nevěří, že se tolik bojí. Navíc si dítě začne myslet, že bát se není v pořádku. Je dost možné, že příště už se rodičům se svým strachem už raději ani nesvěří. Ve správné komunikaci s dítětem vám mohou pomoci i uklidňující slova.
Příklady správné komunikace s dítětem:
Špatná formulace: Neboj se. Správná formulace: Máš strach, viď.
Špatná formulace: Uklidni se. Správná formulace: Můžu tě obejmout.
Špatná formulace: Vždyť se nic neděje. Správná formulace: Chápu, že to, čím procházíš, je pro tebe těžké.
Špatná formulace: Nikdo jiný strach nemá. Správná formulace: Každý z nás se někdy bojí.
Mnozí rodiče zapomínají na to, že jejich „parťákem“ v této konverzaci není dospělý, ale malé dítě, které mnohdy ještě nedokáže přesně své pocity vyjádřit. Stává se, že ztrácí trpělivost, když jim začne připadat, že komunikace s dítětem vede do slepé uličky. Pro tyto rodiče mají odborníci tip, snažte se dětí ptát velmi konkrétně. Namísto toho, abyste se obecně dotazovali na jejich strachy, ptejte se co nejpodrobněji, například: „Co tě děsí na tom, když odejdu pryč? Bojíš se o mě nebo o sebe? Co myslíš, že se stane, když teď půjdu pryč?“ V momentě, kdy odpověď na vaši otázku dostanete, se ještě jednou ujistěte, že jste ji správně pochopili, zopakujte dítěti, co právě řeklo a zeptejte se ho, zda tomu tak skutečně je.
Metod, jak s dětským strachem pracovat je více. Pokud se vaše dítě skutečně velmi obává určité situace, neváhejte se poradit s s dětským psychologem, který vybere tu nejlepší pro vás. Můžete zkusit podpořit realistické myšlení dítěte, kdy mu vysvětlíte, že náš mozek funguje tak, že se nás snaží chránit před nebezpečím tím, že nám ukazuje, co nejhoršího by se mohlo stát. Prezentujte dítěti důkazy o tom, že tyto strachy nemají reálný základ. Například pokud se dítě bojí toho, že se vám něco stane, když půjdete pryč bez něj, řekněte mu o situacích, kdy jste se vrátili v pořádku, i když vás nedoprovázelo. Některé děti se dovedou naučit „debatovat sami se sebou“, kdy na základě argumentace posléze vyhodnotí, že strach je neopodstatněný.
Velmi dobrou metodou je „rozbít strach na menší kousky“. Například se dítě bojí být v místnosti bez vás. Pokud byste ho najednou nechali samotné, zmocní se ho strach. Proto je lepší udělat změnu krůček po krůčku, kdy se postupně budete vzdalovat na delší čas. Postupně si dítě zvykne.
Zdroje: Understood
