Přejít k hlavnímu obsahu

Hubenost je nezdravá

Ano, je to tak! Vychrtlým modelkám tedy už nemusíme závidět. Číhá na ně totiž víc rizik než na baculky.

Přidejte si Svět Ženy do oblíbených na Google zprávách

V poslední době přestávají platit některá vžitá pravidla a objevují se zajímavé novinky. Vědecký pokrok dává do souvislostí tělesné a duševní pochody, o nichž jsme si mysleli, že probíhají nezávisle. A proto přichází na přetřes otázka, zda vůbec existuje něco jako správná hmotnost. Odpověď není jednoznačná. Záleží totiž na tom, koho a kdy se ptáme. Módní návrháři se nám snaží vnutit, že normální je vážit 45 kg při výšce 185 cm, lékaři trvají na správném body mass indexu (BMI) a nutriční terapeuti na onkologickém oddělení by rádi, kdyby jejich pacienti vážili víc. Co si z toho vybrat? Být štíhlý až hubený určitě neznamená mít automaticky zdravotní výhodu. Je prokázáno, že lidé s dlouhodobou nadváhou (nikoli obezitou!) jsou zdravější a žijí déle. U žen nad 50 let v pásmu mírné nadváhy je nižší výskyt nádorových onemocnění než u jejich štíhlých i obézních vrstevnic.

ENERGIE PRO NEMOC

Lidé, kteří onemocní rakovinou, mají vyšší pravděpodobnost přežití, mají-li z čeho brát energii k překonání choroby i náročné léčby. Operace, chemoterapie i radioterapie, stejně jako samotné onemocnění vedou k nechutenství a k takzvané negativní proteinové bilanci – to znamená, že tělo získává energii rozkladem vlastních tkání. Nadváha je pak jednoznačnou výhodou. Ani obezita sama o sobě není vždy spojena se zvýšením rizika srdečně cévních onemocnění. Jde spíše o způsob života, co jíme, jak často se hýbeme a podobně. I obézní člověk (nemá-li například diabetes 2. typu) může mít riziko, že jej postihne kardiovaskulární onemocnění, srovnatelné se štíhlým. Na druhé straně, u obézních se častěji vyskytují hypertenze i poruchy metabolismu tuků, stejně jako některé typy rakoviny.

MŮŽE ZA TO DĚDIČNOST?

Jakou máme postavu, je z velké části dáno geneticky, přestože se zatím nenašel gen, který by byl spojen s obezitou. Geneticky jsou asi naprogramovány i mechanismy regulující příjem potravy a pocit sytosti i to, jak zvládáme stres. Nicméně vymlouvat se na to nedá. Pokud jídlem řešíme stres a sladkostmi zajídáme zklamání a frustraci, jde o stejné mechanismy, které vedou u disponovaných jedinců k rozvoji závislosti na alkoholu či některých lécích. V takovém případě je potřeba začít  „v hlavě“ a nejdříve si srovnat život. Hubnutí pak půjde samo.

Foto: Depositphotos (1)

×