Hubenost je nezdravá

V poslední době přestávají platit některá vžitá pravidla a objevují se zajímavé novinky. Vědecký pokrok dává do souvislostí tělesné a duševní pochody, o nichž jsme si mysleli, že probíhají nezávisle. A proto přichází na přetřes otázka, zda vůbec existuje něco jako správná hmotnost. Odpověď není jednoznačná. Záleží totiž na tom, koho a kdy se ptáme. Módní návrháři se nám snaží vnutit, že normální je vážit 45 kg při výšce 185 cm, lékaři trvají na správném body mass indexu (BMI) a nutriční terapeuti na onkologickém oddělení by rádi, kdyby jejich pacienti vážili víc. Co si z toho vybrat? Být štíhlý až hubený určitě neznamená mít automaticky zdravotní výhodu. Je prokázáno, že lidé s dlouhodobou nadváhou (nikoli obezitou!) jsou zdravější a žijí déle. U žen nad 50 let v pásmu mírné nadváhy je nižší výskyt nádorových onemocnění než u jejich štíhlých i obézních vrstevnic.

ENERGIE PRO NEMOC

Lidé, kteří onemocní rakovinou, mají vyšší pravděpodobnost přežití, mají-li z čeho brát energii k překonání choroby i náročné léčby. Operace, chemoterapie i radioterapie, stejně jako samotné onemocnění vedou k nechutenství a k takzvané negativní proteinové bilanci – to znamená, že tělo získává energii rozkladem vlastních tkání. Nadváha je pak jednoznačnou výhodou. Ani obezita sama o sobě není vždy spojena se zvýšením rizika srdečně cévních onemocnění. Jde spíše o způsob života, co jíme, jak často se hýbeme a podobně. I obézní člověk (nemá-li například diabetes 2. typu) může mít riziko, že jej postihne kardiovaskulární onemocnění, srovnatelné se štíhlým. Na druhé straně, u obézních se častěji vyskytují hypertenze i poruchy metabolismu tuků, stejně jako některé typy rakoviny.

MŮŽE ZA TO DĚDIČNOST?

Jakou máme postavu, je z velké části dáno geneticky, přestože se zatím nenašel gen, který by byl spojen s obezitou. Geneticky jsou asi naprogramovány i mechanismy regulující příjem potravy a pocit sytosti i to, jak zvládáme stres. Nicméně vymlouvat se na to nedá. Pokud jídlem řešíme stres a sladkostmi zajídáme zklamání a frustraci, jde o stejné mechanismy, které vedou u disponovaných jedinců k rozvoji závislosti na alkoholu či některých lécích. V takovém případě je potřeba začít  „v hlavě“ a nejdříve si srovnat život. Hubnutí pak půjde samo.

Foto: Depositphotos (1)