V době zavřených škol si možná čím dál častěji některé maminky musejí klást otázku, zda je jejich dítě už připravené zůstat doma chvíli samotné. Ať už k tomu mají jakékoliv důvody, je celkem jasné, že bezpečí dítěte musí být vždy na prvním místě. Navíc i možnosti hlídání zvláště v době lockdownu jsou celkem omezené. Vzniká tak neodkladné dilema, jestli už by dítě zvládlo počkat doma samo nebo ne. Jak to ale bezpečně poznat? Naštěstí podle oborníků existuje alespoň pár signálů, které vám s tím pomohou.
Rozeznat, že je vaše dítě dostatečně samostatné na to, aby na vás počkalo doma chvíli samo, aniž by tím ohrozilo bezpečí své nebo svého okolí, není vůbec snadné. Navíc nám v této otázce moc neradí ani naše zákony. Podle nich sice za dítě mají rodiče, až dokud nedosáhne osmnácti let, plnou odpovědnost, ale o tom, od kdy je můžete prvně nechat bez dozoru, už nic nestanovují. Co tedy může být alespoň malou nápovědou, která vás ujistí, že už je potomek připravený počkat na vás samotný?
Každé dítě se vyvíjí jinak rychle, takže je i jinak rychle vyspělé. S tím souvisí také odlišná povaha a schopnosti konkrétního jednotlivce i míra jeho odpovědnosti. Jestliže váš potomek často zlobí, je neposedný nebo nepozorný, pravděpodobně ještě nenastala ta správná chvíle, aby na vás čekal doma sám. Nemůžete si být totiž jistá, že poslechne všechny vaše důležité pokyny, mezi něž patří úkol zapamatovat si číslo na hasiče či zákaz otevírání neznámým lidem.
Jestli je však vaše dítě pravý opak neposedy a většinou se jeví jako ctižádostivý, rozumný a pravidla respektující jedinec, s přesnými instrukcemi a pokyny to možná už zvládne. Důležité je, abyste věděla, že se na něj můžete spolehnout. Pokud je odpověď kladná, se snahou o postupné osamostatnění vašeho dítka můžete začít klidně i kolem jeho 9. roku věku.
Vědci provedli na téma dětské samostatnosti také výzkum, jehož výsledky vás možná překvapí. Všechny vytížené rodiče navíc pravděpodobně ani moc nepotěší. Podle amerických výzkumníků je totiž ideální, když děti zůstanou poprvé doma samotné až ve dvanácti. Podle jejich studií se totiž jedná o více bezproblémový věk. Sami vědci však také přiznávají, že vše je velice individuální a u některých jedinců je čekání o samotě možné i mnohem dříve. Takže jestliže vaše Anička poslouchá už v deseti letech jako hodinky, navíc máte jistotu, že nedělá žádné neplechy, je velká šance, že ani pobyt o samotě pro ni nebude nijak náročný. Nemáte se tedy čeho bát. Ve dvanácti letech už by to ale podle odborníků měla zvládnout sama doma většina dětí. Jedná se tedy spíš o nejzazší věkovou hranici pro samostatnost dítěte.
Pokud jste usoudila, že vaše dítě už dostatečně psychicky vyzrálé na to, aby na vás počkalo samo doma, snažte se, aby byl váš potomek poprvé sám doma pouze na nezbytně dlouhou dobu. Ideálně nebuďte od dítěte pryč déle než maximálně na pár hodin. Umožníte mu tak si postupně i snáze zvyknout a osamostatnit se. Navíc i vy budete klidnější, když přijdete domů maximálně po půl či jedné hodině a vaše dítě i domácnost bude v pořádku. Díky tomu se příště můžete bez obav vydat z domova i na delší dobu. Až budete zase potřebovat narychlo odjet do práce, jistě oceníte i to, že už nebudete muset shánět hlídání.
Až budete plánovat, že necháte své dítko doma samotné, nezapomeňte ho vybavit přesnými instrukcemi a radami pro různé situace, které ve vaší nepřítomnosti doma mohou nastat. Zdůrazněte mu zákaz otevírat cizím lidem a upozorněte ho i na další nebezpečné činnosti.
Nezapomeňte doma pro všechny případy, nechat na viditelném místě (třeba na ledničce) také číslo na policii, záchrannou službu a hasiče. Hodit by se vašemu potomku mohl i kontakt na sousedku nebo vaši kamarádku, která bydlí blízko. Zároveň se snažte nepřehánět to s peskováním dítěte. Zvolte pro komunikaci s ním spíše přátelskou komunikaci. V klidu a jasně mu vysvětlete všechny možné důsledky porušení vašich domluvených pravidel. Dítě potřebuje cítit, že mu věříte. Získá tak pocit odpovědnosti a nebude vás chtít zklamat. Když to doma zvládne bez problémů, nezapomeňte ho řádně odměnit.
