Vědecká studie potvrzuje: IQ souvisí se vzhledem, čím je člověk krásnější, tím je chytřejší

Čím krásnější, tím chytřejší

Vědecky prokázané studie se zabývaly tím, jak moc souvisí míra atraktivity s mírou inteligence jedince. K velkému překvapení bylo zjištěno, že to, jak je člověk inteligentní opravdu souvisí s tím, jak je krásný. Vědci si zakládají na jednoduchých a logických faktech. Empirické studie ukazují, že jednotlivci vnímají fyzicky přitažlivé jedince jako inteligentnější než ty méně fyzicky atraktivní. Zatímco většina populace vnímá tento fakt jako "předpojatost“ nebo "stereotyp“, vědci z americké University of Pennsylvania a britské London school of economics si stojí za tím, že toto tvrzení vychází z logiky věci. Závěr, že krásní lidé jsou inteligentnější, vyplývá ze čtyř předpokladů. Zaprvé, lidé, kteří jsou inteligentnější, s větší pravděpodobností dosáhnou vyššího postavení než ti, kteří jsou méně inteligentní. Zadruhé, lidé s vyšším postavením častěji tvoří pár s krásnějšími lidmi než ti s nižším postavením. Zatřetí, inteligence je dědičná. A začtvrté, dědičná je i krása. Pokud jsou všechny čtyři předpoklady relevantní, pak závěr, že krásní lidé jsou inteligentnější, je logicky pravdivý, což z něj činí ověřený fakt.

Studie vyházející z logiky věci

Podle jejich studie jsou atraktivní muži průměrně o 13,6 bodů inteligentnější než ostatní muži, zatímco u atraktivních žen je tento rozdíl 11,4 bodů. Pokud jsou tyto závěry správné, pak je logické tvrzení, že atraktivní jedinci jsou obvykle inteligentnější. Z tohoto výzkumu by také vyplývalo, že vztah mezi krásou a inteligencí by mohl být ještě výraznější u jejich potomků.

Autoři studie ale uznávají, že jejich teorie je pouze logickým a vědeckým odvozením, nikoli popisem univerzální reality. Rovněž zdůrazňují, že nechtějí nikoho navádět k tomu, aby hodnotil inteligenci a osobnost druhých jen na základě toho, jak atraktivní mu jedinec připadá. Kritici této diskutabilní teorie poukazují na to, že vnímání krásy a úspěchu se může časem měnit a často závisí na individuálním sebevědomí jedince. Objektivní měření inteligence a krásy je složité a často vyvolává kontroverze. 

Stejně, jako z logiky věci vychází tvrzení vědců, vychází z logiky věci ještě jeden fakt, a tím je ten, že krása se hodnotit jednoduše nedá. Jedná se o naprosto subjektivní pojem, který jednoduše nelze žádným způsobem identifikovat. Každému jednoduše přijde krásné něco jiného a málokdy se lidé shodnou na totožném vkusu. Zmiňovaná studie si zakládá na faktu, že jsou zkrátka lidé, kteří se obecně považují za krásné, a kteří by tedy měli mít předpoklady k tomu být inteligentnější než ostatní. Každý z nás se ale zajisté někdy setkal s někým, kdo prokazoval naprostý opak, a tak může být závěr studie lehce diskutabilní.