Ne každý příběh princezny je pohádkou se šťastným koncem. Historie zná mnoho zajímavých osudů, jež umí chytit za srdce. Ten, který se týká švédské královny Marie Eleonory Bavorské, budí spíše rozpaky. V životopisech se popisuje jako hysterická a rozmařilá žena, jež vešla do dějin nejen kvůli tomu, že nedokázala dát Švédsku dědice. Dceru odvrhla jen proto, že byla ošklivá. Po smrti manžela Marie Eleonora zešílela úplně.
Ve své době se o ní říkalo, že je nejkrásnější evropskou královnou. Marie Eleonora přišla na svět 11. listopadu 1599 v Königsbergu. Dcera braniborského kurfiřte Jana Zikmunda a pruské vévodkyně Anny byla od útlého věku krásná a chytrá. O vzdělání ale nemohla být v jejím případě řeč. Dominantní matka ji vychovávala velice přísně, v duchu ortodoxních luteránských pravidel. Dívka se tedy věnovala alespoň hudbě, kreslení a vyšívání, v čemž vynikala.
Mladá princezna neměla o nápadníky nouzi. Ruka sedmnáctileté Marie Eleonory nakonec připadla švédskému králi Gustavu II. Adolfovi. Ačkoli byl sňatek domluven předem a snoubenci se neznali, brzy k sobě našli cestu. Sňatek se konal 25. listopadu 1620 a tři dny na to byla Marie Eleonora korunována švédskou královnou. Ve Stockholmu se jí ale nelíbila a na život zde si nemohla zvyknout. Chyběl jí Berlín a společenský život i teplejší podnebí. Ačkoli se snažila přizpůsobit si život podle sebe, občas ji ovládaly výbuchy vzteku a splíny. Její deprese se prohlubovaly vždy, když odjel Gustav Adolf na vojenské tažení, což bývalo poměrně často.
Od královny se samozřejmě očekávalo, že dá zemi brzy dědice. Ačkoli Marie Eleonora otěhotněla hned po svatbě, ukázalo se, že to pro ni nebude jednoduché. První dceru samovolně potratila, další dcera zemřela v pouhých jedenácti měsících a vytoužený syn přišel na svět mrtvý. Nadějí bylo královnino čtvrté těhotenství. Marie Eleonora dítě zdárně donosila a porodila, ale přišlo zděšení. Miminko bylo pokryto tmavým chmýřím (lanugem, pozn.red.), mělo velký nos a černé oči. V první chvíli si všichni mysleli, že jde o chlapce, z něhož se ale záhy vyklubala dívka. Dostala jméno Kristina. Že porodila dceru, bylo před královnou nějaký čas tajeno. Jakmile se ale dozvěděla pravdu, neubránila se vzteku: „Místo syna mám dceru, tmavou a ošklivou, s velkým nosem a černýma očima. Vezměte si ji, nechci mít takovou zrůdu!“
Král byl s narozením dcery srozuměn, ale rozhodl se, že ji bude vychovávat jako syna. Už oznámení o jejím narození musely provázet pocty, jaké by náležely mužskému potomkovi. Od její matky se snažil Kristinu držet co nejdál, vychovávala ji nevlastní sestra Gustava Adolfa, Kateřina Švédská. I tak se ale malé princezně stávaly podivné nehody. Například se na její kolébku zřítil ze stropu dřevěný trám, jindy zase omylem spadla ze schodů nebo ji upustila chůva. Dívka se nakonec dožila šťastně dospělosti a stala se z ní známá švédská královna Kristina, jež se zapsala i do naší historie drancováním uměleckých sbírek Rudolfa II. Na Pražském hradě během obléhání Prahy Švédy.
V roce 1633 Gustav Adolf umírá na následky zranění na bitevním poli. Nešťastné královně se vrátilo domů jen jeho nabalzamované tělo, které ona ale téměř rok odmítala pochovat. Když k pohřbu nakonec došlo, trávila nejvíce času u králova hrobu. Zcela propadla depresím a chovala se dle dobových výpovědí velice podivně a iracionálně. Zahalila se do černého oblečení a žila v místnostech zataženými tmavými závěsy. Nad postel si dokonce nechala pověsit zlatou schránku, ve které bylo srdce jejího milovaného muže.
Kvůli svému duševnímu zdraví byla Marie Eleonora zbavena regentských práv a byla jí odepřena i práva vychovávat dále svoji dceru Kristinu, která byla později korunována švédskou královnou. Právě ta jí koupila zámek nedaleko Stockholmu, kde bývalá, nešťastná královna žila až do své smrti v roce 1665.
www.unofficialroyalty.com, www.historyofroyalwomen.com, autorský text
