Slavný Trójský kůň nebyl kůň: Zjistěte, kde se skrývá pravda v příběhu řecké mytologie

Obléhání Tróji: Historie nebo mýtus?

Mýtus o obléhání starověké Tróje, lásce Parida k Heleně a odvážném Odysseovi si pamatuje asi každý z nás. Kdysi dávno v Malé Asii, nedaleko Hellespontu, stávalo město Trója, které vládl král Priamos s královnou Hekabou.

Jedné noci se královně zdál podivný sen, podle kterého jejich narozený syn měl přinést zkázu celému městu. Když se zanedlouho královský syn narodil, novorozeně ze strachu naplnění věštby raději nechali odnést do pustých hor. Dítě nalezla medvědice, která se o něj s láskou starala. Chlapec vyrůstal mezi medvědy, dokud nebyl objeven pastýřem, který se ho ujal a pojmenoval ho Paris. Paris byl odvážný, chránil stáda před šelmami i před lupiči a všichni ho měli rádi. Když se z chlapce stal urostlý muž, objevily se před ním tři bohyně: Héra, manželka vládce bohů Dia, Athéna, bohyně moudrosti a ochranitelka statečných a chytrých mužů, a Afrodita, bohyně krásy a lásky. Prosily ho o rozsouzení jejich sporu o zlaté jablko a za odměnu slibovaly lásku k nejhezčí dívce, vládu nebo nepřemožitelnost. Paris se rozhodl pro lásku a zlaté jablko daroval Afroditě. Tím si rozhněval bohyni Héru a Athénu a rozhodl o svém osudu i o osudu města Trója. Když zavedla Afrodita Parise k Heleně, krásné manželce krále Meneláa, do Řecka, Paris se do ní ihned zamiloval. Paris pro Helenu začal stavět loď a unesl ji do Tróje.

Tímto činem rozpoutal desetiletou trojskou válku. Soupeři to byli vyrovnaní, že k vítězství mohla pomoci jen lest. Když Řekové předstírali útěk, skryli se za nedalekým ostrovem a udatné bojovníky ukryli do dřevěného koně před hradbami Tróje. Koně darovali protivníkům jako důkaz své porážky. Když Trójané po velkých oslavách vítězství ulehli ke spánku, Řekové pod vedením Odyssea spánku využili, vtrhli z koně do města a obyvatele pobili nebo odvezli do otroctví.

Mohlo by se vám líbit

Největší psychopati historie: jak jejich zvracené praktiky ovlivnily dějiny

Trójský kůň zřejmě nebyl kůň

Pravostí legendy zpochybňoval již ve 2. století n. l. řecký geograf Pausanias, který zpochybňoval, proč by Řekové jako svou lest vyřezávali zrovna koně. Stejnou otázkou se zabývá i italský archeolog Francesco Tiboni, podle kterého mělo jít spíše o obchodní loď než o koně. Výraz „kůň“ se totiž podle něj ve staré řečtině používal i pro pojmenování „hrocha“, s tím že „hroch“ bylo označení nejen pro tlustokožce, ale také pro určitý typ lodi zdobené ornamenty připomínajícími hroší hlavu. A protože Tiboni moc dobře ví, jak vypadaly historické lodě, předkládá odvážnou myšlenku, že před branami Tróje Řekové nezanechali koně, ale loď! Italský archeolog také dodává, že v Řecku bylo běžné, že poražená armáda jako symbol uznání své prohry, zanechala jednu ze svých lodí vítězům. Z toho důvodu nebyli Trójané darem překvapeni a bez obav loď umístili do svého města. Podpalubí nabízelo i mnohem sofistikovanější možnosti k úkrytu než útroby jakési dřevěné sochy.

Nicméně, archeologova teorie se ve vědeckých kruzích nesetkala s valným zájmem s vysvětlením, že pověst o Trojském koni je napůl mytologie a napůl historie, a co se tehdy opravdu stalo, se už zřejmě nikdy nedozvíme.