Věda je plná příběhů o nečekaných objevech, které změnily svět. Jedním z nich je i objev rentgenového záření, který umožnil nahlédnout pod povrch lidského těla a přinesl revoluci v lékařské diagnostice, příběh vědce, který naučit lidstvo vidět neviditelné.
Tento převratný moment vědecké historie se odehrál roku 1895 a jeho hlavním aktérem byl německý fyzik Wilhelm Conrad Röntgen. Jeho životní cesta byla plná překážek, ale nakonec se stal laureátem vůbec první Nobelovy ceny za fyziku.
Wilhelm Conrad Röntgen se narodil 27. března 1845 v německém Lennepe. Navzdory své inteligenci a zájmu o vědu se dostal do problémů už během studií. Byl vyloučen z technické školy v Utrechtu, když odmítl prozradit, kdo nakreslil karikaturu učitele. Tento incident ho stál možnost získat maturitu, což mu zpočátku znemožnilo přístup k tradičnímu univerzitnímu vzdělání. Nicméně Röntgen se nenechal odradit a pokračoval ve studiu jako svobodný posluchač na univerzitě v Utrechtu, kde se věnoval matematice, fyzice, chemii a dalším přírodním vědám.
Osudové bylo jeho setkání s profesorem Augustem Kundtem, který mu pomohl dostat se na Curyšskou polytechniku, kde se později stal jeho asistentem. Jejich spolupráce ho přivedla do Štrasburku a následně do Würzburgu, kde začal provádět vlastní experimenty.
V roce 1894 se Röntgen začal intenzivně zabývat katodovými paprsky. Během jednoho z experimentů 8. listopadu 1895 obalil katodovou trubici černým papírem, aby eliminoval rušivé světlo výboje. Přitom si všiml, že několik krystalů platnatokyanidu barnatého na jeho stole začalo záhadně světélkovat. Při bližším zkoumání zjistil, že neznámé záření dokáže procházet pevnými objekty a vytvářet stínové obrazy na fotografických deskách.
Vůbec prvním snímkem, který měl vědec pomocí neznámého záření zachytit, byla ruka jeho manželky Anny Berthy Röntgenové, kde byly jasně viditelné kosti a její prsteny. Když se na něj podívala, údajně vykřikla: „Právě jsem viděla svou smrt!“ Převratný objev ji vylekal natolik, že do laboratoře svého muže od té doby odmítala v obavách vstoupit.
Röntgen poslal výsledky své práce svým vědeckým kolegům po celé Evropě, mezi kterými vyvolal senzaci. V lednu 1896 prezentoval svůj objev přímo před císařem Vilémem II. Röntgenovy "paprsky X" se brzy začaly využívat v medicíně. První rentgenové snímky pomohly lékařům odhalit zlomeniny, střely uvnitř těla a další vnitřní zranění, a to bez nutnosti operace, kterou lékaři dosud museli provádět, aby do lidského těla mohli nahlédnout. Jeho práce vedla také k dalším významným fyzikálním objevům, včetně objevu radioaktivity.
V roce 1901 se Wilhelm Conrad Röntgen stal prvním laureátem Nobelovy ceny za fyziku. Přesto zůstal skromný a odmítal lukrativní nabídky firem, které chtěly rentgenové záření komerčně využít. Dokonce si svůj objev nikdy nenechal patentovat, přál si, aby bylo široce dostupné a rychle se rozšířilo jeho využití v lékařství.
Navzdory své slávě zůstal Röntgen skromným, až asketickým mužem. Dokonce i 150 800 švédských korun, které získal jako odměnu spolu s medailí a diplomem při udělení Nobelovy ceny, věnoval würzburské univerzitě, na jejíž půdě své výzkumy prováděl. Přitom se mu v životě často peněz nedostávalo, během první světové války trpěl nedostatkem potravin a kvůli inflaci přišel o své životní úspory.
V počátcích nikdo netušil, že rentgenové paprsky mohou být i nebezpečné. Dnešní rentgeny pracují s velmi slabým zářením a jen krátkou expozicí. Röntgenovi pokračovatelé, zkoumající následně možnosti tohoto záření, si bohužel odnesli i těžké popáleniny, nucené amputace a onemocnění rakovinou. Ta se stala osudovou i samotnému Röntgenovi. Zemřel 10. února 1923 v Mnichově na rakovinu střev.
Dnes jeho objev stále slouží milionům lidí po celém světě. Rentgenové záření je nezbytnou součástí lékařské diagnostiky i mnoha dalších vědních oborů. Wilhelm Conrad Röntgen sice skonal v chudobě, ale jeho přínos lidstvu je nevyčíslitelný. Díky jeho zvídavosti a vytrvalosti můžeme dnes vidět nejen pod povrch lidského těla, ale i do hlubin vesmíru.
