Kvíz: Jak ovládáte pravopis? Řekněte bez přemýšlení, které i/y se v daném slovu píše

Je přitom jedno, zda jste jen člověk, který by měl český jazyk plně ovládat nebo třeba student, který se právě chystá na přijímací zkoušky, protože jedno je jisté. Každý, kdo žije v České republice, by měl tento jazyk umět a nedělat v něm zbytečné chyby. Umět správně česky je totiž standardem jisté gramotnosti, která je zároveň i vaší vlastní vizitkou. Co myslíte, zvládáte češtinu bez problémů, nebo jste i vy občas ten, kdo chybuje? 

Přijímací zkoušky

Češtinu a její pravidla byste měli ovládat, ať už se chystáte na přijímací zkoušky nebo vás čeká psaní důležitého pracovního emailu, kde nesmíte udělat jednu jedinou chybu. Přece jen je forma, jakou píšete a jaká vás prezentuje tím, co o vás mnohé vypovídá. Pokud někde děláte zbytečně mnoho chyb, řekne to o vás víc, než si myslíte. V českém jazyce platí, že měkké i se píše po měkkých souhláskách, kterými jsou c, j, ž, š, č, ř, ď, ť, ň vždy měkké I. Naopak po tvrdých souhláskách, kterými jsou h, ch, k, r, d, t, n, musíte vždy napsat tvrdé y. U písmen, jako jsou d, t, a n se pak i/y píše přesně podle toho, jak je znáte ze své výslovnosti. Když tedy řeknete slovo "dívka", mělo by vám být jasné, že zde musíte napsat měkké i, a to bez jakéhokoliv kompromisu. 

Slova cizího původu

Pozor si pak musíte dát u slov, která mají kořeny v cizích jazycích. Zde totiž neplatí pravidla, která jsou platná pro slova českého původu. Tato slova se musíte naučit, musíte si zažít, jaké i/y se v nich píše, a toto pravidla pak použít pokaždé, kdy se je chystáte napsat. Jako příklad můžeme uvést slovo historie nebo třeba hitparáda. Ačkoliv obě slova zní, že se vyslovují s tvrdým y, píše se v nich i měkké. 

Vyjmenovaná slova

Stejně náročná slova pak mohou být třeba kino, orchidej, triko, princezna či turistika. Zmást vás ale mohou také slova, kde po měkkých souhláskách píšeme vždy tvrdé y, a to bez jakéhokoliv kompromisu. Jako příklad lze uvést slova jako cylindr, cyklista či encyklopedie. V českém jazyce se ale velice často chybuje i u vyjmenovaných slov, kde se vždy píše tvrdé y a přesto jsou lidé, kteří v nich napíší měkké i, a to jen proto, že si všechna z nich nejsou schopni zapamatovat. Vyjmenovaná slova jsou komplikovaná v tom, že se týkají tzv. obojetných souhlásek. Za ty se v češtině považují písmena b, f, l, m, p, s, v, z. Jejich úskalím je, že se po nich může napsat jak měkké i, tak tvrdé y. Jsou-li zde tedy možné obě varianty, je nutné naučit se tato slova nazpaměť. Musíte se je nabiflovat, ať už se vám chce nebo nechce. 
 

Abyste si ověřili, jak psaní i/y zvládáte v praxi, zdali jste profík, který by neudělal jednu jedinou chybu nebo je chybovost vaší nedílnou součástí, můžete si vyzkoušet náš češtinářský kvíz. V něm je deset otázek a každá z nich obsahuje jedno slovo a jednu možnost psaní i/y. Jen ti nejlepší zvládnou tento kvíz na jedničku. Pro ostatní pak bude připomínkou, co neumí a na čem by ale rozhodně měli zapracovat. 

Kvíz: Myslíte si, že máte obstojné základní znalosti? Náš kvíz vás prověří do hloubky nejen z českých reálií