Příběh Mary Anningové připomíná, že skutečné objevy často vznikají mimo univerzitní sály. Někdy stačí vytrvalost, odvaha a člověk, který se odmítne vzdát.
Uznání její práce přišlo až dlouho po její smrti, kdy už nemohla slyšet slova chvály. Dnes je považována za jednu z nejdůležitějších postav paleontologie.
Příběh Mary Anningové připomíná, že skutečné objevy často vznikají mimo univerzitní sály. Někdy stačí vytrvalost, odvaha a člověk, který se odmítne vzdát.
Přestože žila skromně a často bojovala s nedostatkem peněz, nikdy nepřestala hledat další fosilie. Věda pro ni nebyla kariérou, ale životní nutností.
Vědci za ní jezdili pro radu, ale oficiálně ji mezi sebe nepustili. Byla potřebná, ale ne vítaná.
Mary Anningová změnila představu o stáří světa a existenci dávno vyhynulých tvorů. Její objevy otřásly tehdejšími náboženskými i vědeckými představami.
Díky svému pozorovacímu talentu dokázala fosilie nejen najít, ale i správně pochopit. Její znalosti často převyšovaly vědomosti mužů s akademickými tituly.
Práce na nebezpečných útesech byla pro Mary otázkou přežití, nikoli dobrodružství. Každý nález byl vykoupen rizikem a vyčerpáním.
První velký objev ichtyosaura změnil vědecký pohled na dějiny života na Zemi. Přesto zůstala Mary v pozadí a uznání sklidili jiní.
Místo hraček nosila v kapsách kladívko a dláto, protože fosilie byly součástí jejího každodenního života. To, co jiní považovali za podivné kameny, ona viděla jako klíč k minulosti.
Nákres části kostry druhu Temnodontosaurus platyodon, prvního ichtyosaura, jehož fosilie Anningová našla
Útesy Blue Lias, Lyme Regis