Úskalí emancipace 5: Extrémy škodí

Každá žena, která zažila skutečné sexuální obtěžování (někdy přímo nátlak hraničící s pokusem o znásilnění), ví, jak je to nesnesitelné. Všeobecně je také známo, že lepším, rychlejším, levnějším a účinnějším řešením než „dát to k soudu“ je reagovat ostrým odmítnutím – včetně osvědčené facky. Faktem je, že jde-li třeba o šéfa, může to mít nemilé následky. Ale to už je zkrátka život (šéfové vám ho mohou znepříjemňovat i jinak). Na druhou stranu je přemrštěné radikálně odsuzovat i sebemenší projev „harašení“. Už jen to, že si Češi anglický výraz sexual harassement tak roztomile přeložili, svědčí o tom, že k němu mají v zásadě docela vlídný vztah. Obdivný pohled (třeba i do výstřihu), vtipně pikantní narážka, letmý (opravdu letmý!) dotek či pokus poněkud zerotičnit atmosféru únosně košilatým fórkem většině žen není proti srsti – dokonce je jim to celkem příjemné. Snaha radikálních feministek úplně tento jev vytěsnit ze života je také jedním z kroků, které zbavují chlapy jejich mužnosti.

Stejně extrémní je úsilí úplně zrušit české přechylování (tedy příponu -ová apod. za jménem), protože to prý odkazuje na původní majetnický vztah mužů k ženám. No, pokud třeba paní Janě Vomáčkové vadí, že se její prapředkyně jmenovala Vomáčkova (aby bylo jasné, že patří panu Vomáčkovi), ať využije možnosti nechat si upravit jméno na Jana Vomáčka. Ale nesmí se divit, že až někdo řekne: „Na poledne jsem si objednala Janu Vomáčku,“ leckdo se rozesměje. Poněkud legrační jsou i další snahy odstranit z běžného života různé „sexistické“ formulace, které jsou jen normální obranou proti jazykovým krkolomnostem nebo vyjadřují nepopiratelný fakt, že v některých profesích převládají ženy, zatímco v jiných muži.

Za extrémní lze také považovat návrhy, aby se direktivně stanovovalo určité procento žen ve vládě, v manažerských funkcích, na vysokých školách… To jednak zavání totalitou, a jednak: uzákoní-li se, že na volební kandidátce musí být 50 % žen a 50 % mužů, znamená to, že budou volební výsledky také v tomto poměru? Jistěže ne! Leda by se nařídilo, že ženy musejí volit ženy a muži muže…

Na místě je řešit mnohem podstatnější důkazy nerovnoprávnosti. Například okolnost, že u nás mají ženy o 26 % nižší platy než muži (čímž jsme 2. nejhorší v Evropě) nebo že v celosvětovém měřítku patří více než 99 % půdy mužům… Proto se hovoří o „genderové chudobě“ – ženy jsou obecně (u nás i ve světě) chudší a snáze se dostávají pod hranici bídy.

Tři skleněné problémy

Současnou profesní nerovnoprávnost vyjadřují tři pojmy, v nichž výraz „skleněný“ znamená neviditelný, avšak tvrdý, neprostupný.

Skleněný útes: Z celosvětového průzkumu vyplynulo, že ženy jsou do vedení firem jmenovány zejména v případech, kdy má firma dlouhodobé ekonomické problémy (takže mají těžší pozici, nižší odměnu a vyšší pravděpodobnost, že neuspějí).

Skleněný strop: Ve většině prosperujících firem se ženy nemají šanci dostat na nejvyšší posty.

Skleněný výtah: V silně feminizovaných profesích se mužům nabízí mnohem rychlejší kariérní postup než ženám.

Foto: Depositphotos (1)

@svetzeny