Komunikace s dospívajícím dítkem aneb Manuál, jak nebýt trapný rodič

Hned na úvod pro vás máme jednu (možná) špatnou zprávu: žádná maminka a tatínek nezůstanou ušetřeni. Nikdo se nevyhne okamžiku, kdy si potomek na jeho adresu pomyslí cosi o trapných rodičích, od kterých by byl nejraději tisíc světelných let daleko, a dá najevo, že nechápe, jak se někomu takovému vůbec mohl narodit. Kdyby to bylo možné, nejraději by s příšerným chováním svých rodičů nebyl jakkoli spojován.

Přijměte svou "novou roli"

Jakkoli jsou tyto situace bezpochyby náročné, nepříjemné a vypjaté (pro obě strany), jsou naprosto přirozené a určitá míra pubertálního opovržení a revolty patří ke zdravému vývoji osobnosti. Kluci a holky v tomto období hledají sami sebe a potřebují si utvářet vlastní názory na svět (a ty se málokdy shodují s nemožnými postoji a nepochopitelným chováním jejich předpotopních rodičů). Smiřte se prostě s tím, že jste opustili fázi, kdy pro dítě zastáváte roli supermana a poloboha v jedné osobě, a vstoupili jste do období, kdy jste v jeho očích úhlavní nepřítel a brzda rozvoje. 

Snažte se ho chápat

Pamatujte, že puberťák už má svůj rozum (nebo si to aspoň myslí) a není zvědavý na spílání, věčné zákazy, křik ani deptání přehnanými výčitkami. Vyžaduje maximum empatie, tolerance a rodičovského nadhledu. Náctiletý má chaos sám v sobě, je přecitlivělý a nesvůj, protože stojí na rozhraní dětského a dospěláckého světa. A proto je třeba zacházet s ním pár let jako s bedničkou nebezpečné třaskaviny. Až vám bude nejhůř, připomeňte si, že v jeho věku jste nebyli jiní (jakkoli to dnes možná tak nevnímáte) a vaši rodiče vaši pubertu také museli prožít a přežít. A vidíte, podařilo se.

Zkuste raději svému potomkovi dát najevo, že i když se chová nevyzpytatelně a občas ho máte plné zuby (stejně jako on vás), může se na vás kdykoli spolehnout, protože ho milujete. Zároveň musí vycítit, že už přinejmenšém akceptujete jeho názor a osobnost.

Vy a váš parťák

Pro začátek bude stačit dítěti dovolit více nahlížet do dospěláckého světa a mluvit a s ním jako s rovným. Nechte ho zapojit se a vyjádřit vlastní postoj při důležitých rodinných rozhodnutích (třeba kam se pojede na dovolenou). Na druhou stranu se ale nesnažte „podlézat“ mu tím, že se začnete chovat jako on. Rodičovský status vyžaduje určitou důstojnost. Plňte roli staršího kamaráda, kterému se dospívající může kdykoli s čímkoli svěřit. 

@svetzeny