44 Kč
Paní Stanislava vychovala svou dceru tak, jak nejlépe dokázala. Dcera se chytala špatné party a nebyla vždycky vzorná. Její máma doufala, že je to jen pubertální fáze. A zdálo se, že ano.
Když zjistila, že čeká miminko, byla jako vyměněná. Byla šťastná, cítila pohyby, hladila a fotila si bříško, chodila na kontroly, na miminko mluvila. Jenže to dlouho nevydrželo. Táhlo jí to zpět k jejímu starému životu.
Vnučka k babičce chodila na hlídání a když se jednou zmínila, že ji doma nikdo neobejme, paní Stanislava tušila, že je něco špatně. Snažila se pomoci, hlídala, víc o vnučku pečovala.
Paní Stanislava se tak postupně stala pečující osobou. Nahradila v podstatě svou dceru. Časem se k ní vnučka nastěhovala a paní Stanislava se stala náhradní mámou. Dělala totiž všechno, co máma dělat má.
A věk se na ni projevuje. Je unavená, občas náladová. K tomu všemu se musí ještě popasovat s menopauzou, kdy má návaly horka. A do toho řeší kroužky, školu, domácí úkoly, večeře, svačiny, obědy, snídaně. Sil ubývá, ale nenechá vnučku v dětském domově.
