“Můj muž si tyká s alkoholem, trápí mě to, ale nechci ho opustit,” neví si rady Miriam

Když jsem v kostele říkala ano, měla jsem jasno v tom, že manžela neopustím. Slibovali jsme si v dobrém i ve zlém. A že v našem manželství toho bylo požehnaně. Dobré i zlé. Prostě jsme si prošli mnoha věcmi, vždy rovně bok po boku. Starala jsem se o něj, když měl úraz, on o mě pečoval, když jsem byla nemocná.

Vždy se rád napil

Manžel je z těch, co si rádi dají nějaké to pivko. Je milovníkem nejrůznějších druhů, z dovolené jsme vždycky vozili nějaké speciály. Měl rád malé pivovary, kam jsme rádo jezdívali na výlety. Nepil nijak zásadně, o víkendu jedno pivko k obědu, večer občas k televizi. Nebylo to pravidelně, ale nějaké to pivo v lednici vždycky bylo. Když se slavili narozeniny, sešli jsme se s přáteli a podobně, vždycky si dal pár pivo a panáků. Občas to přehnal a opil se, ale nic moc dramatického. Prostě běžný konzument alkoholu, kterých je v naší společnosti dost. 

Začal popíjet víc

Nevím, jestli jsem to začala pozorovat později nebo mi to uteklo, ale těch piv přibývalo. Pil prakticky dvě až tři piva denně, což mě možná mělo varovat, ale nevarovalo. Neviděla jsem na tom nic špatného. Jenže se to stupňovalo. K pivům, kterých bylo najednou pět denně se přidal panáček “na imunitu”. Vrtěla jsem nad tím hlavou a manželovi jasně řekla, že já si nedám. Prý nevadí, aspoň zbyde.

Stával se z něj jiný člověk

Vnímala jsem, že má problém. Každý den byl už odpoledne v náladičce, večer už opilý. O víkendech to stihl už během dopoledne. Po vystřízlivění nastává kocovina a deprese a manžel je protivný, nemluví se mnou, nic není uděláno dobře, všechno špatně. Naučila jsem se v tu chvíli raději někam zmizet a nechat ho v klidu. Nestojím o to, aby byl na mě nepříjemný. Syn to naštěstí nepociťuje, je na koleji a domů jezdí občas na víkendy. Ani on není nadšený, že jeho táta pije.

Nechci ho opustit

Možná bych ho v tuhle chvíli, kdy si tyká s alkoholem, měla opustit, ale já to neumím. Jeho pití je problém, když navrhnu léčení, je oheň na střeše, prý nechápe, kde je problém, že si dá po práci pivo ještě neznamená, že je alkoholik. Není už tak veselý, příjemný a milý. Nevím, proč se to tak změnilo. Stalo se něco v práci? Nebo má problém? Ač se ptám jak se ptám, odpovědí mi je mlčení. Přestáli jsme spolu hodně nepříjemných věcí, přežijeme i tohle. Teda doufám v to. Zatím nevidím světlo na konci tunelu.