Přejít k hlavnímu obsahu

Milada (38): Krutou pravdu jsem se dozvěděla na silvestrovské oslavě. Můj život se od základu změnil. Jaký je názor psychologa?

Info ikona
Krutou pravdu jsem se dozvěděla na silvestrovské oslavě

Někdy se zrada objeví jako blesk z čistého nebe. To se stalo naší čtenářce Miladě, která nám poslala námět na příběh. Vypráví o tom, jak se dozvěděla, že jí lže jeden z nejbližších. Jak situaci řešit radí speciální pedagožka a psychoterapeutka Mgr. Charlotte Benátská.

Manželství jsme s Lukášem neměli úplně idylické, ale zase nejde říct, že bychom prožívali zásadní krize. Tedy já jsem si to alespoň myslela. Netušila jsem, že mě manžel jednou vyvede z omylu.

Brali jsme se velice mladí. Mně bylo 20 a jemu 21. Narodily se nám krátce po sobě dva kluci, měli jsme útulný domov a slušný příjem. Nežili jsme rozhodně na vysoké noze, na druhou stranu na vše potřebné jsme vždycky měli. Zkrátka byli jsme taková obyčejná česká rodina.

Na Silvestra jsme obvykle chodili k přátelům. Měli velký dům, do kterého se pohodlně vešla celá naše patnáctičlenná parta. Rok 2020 měl být kvůli rekonstrukci výjimkou. A tak jsme si řekli, že když už změnu, tak pořádnou. Objednali jsme stůl v místním baru. Dobře jsme udělali, i když jsme to tenkrát ještě nevěděli, za pár měsíců přišel koronavirus a podniky se pozavíraly. Ten můj rok ovšem neměla poznamenat jen pandemie, ale také události toho silvestrovského večera.

Doma jsem povečeřeli s dětmi, které už s námi ve věku 16 a 17 opravdu večer strávit nehodlaly. Pak jsme vyrazili. Na stole jsme měli obložené mísy s jednohubkami a chlebíčky a ti, co přišli dřív než my, už měli před sebou pití.

Okolo desáté si k vedlejšímu stolu sedla jiná partička, také už lehce přiopilá. A tak jsme brzy stoly propojili a bavili se i s ní. Žijeme na malém městě, kde si lidé vidí do talíře, jak se říká, a tak se někteří dokonce znali. Měli jsme dobrou náladu, jen Lukáš se mi zdál zamlklý. Tvrdil, že o nic nejde, tak jsem mu věřila.

O půlnoci jsme si připili na zdraví. Tančilo se, zpívalo, hodovalo a veselilo. Okolo druhé ranní na mě začala dopadat únava, tak jsme si řekli, že vyrazíme domů. Manžel ochotně souhlasil. Ještě jsem si potřebovala odskočit na toaletu, tak jsme se domluvili, že se sejdeme u východu. Když jsem vyšla z kabinky, u umyvadla stála Vanda, žena ze skupiny, co se k nám v průběhu večera přidala. Byla jsem z ní trochu nervózní, protože jsem měla celou dobu pocit, že si mě prohlíží. Usmála jsem se a chtěla projít kolem ní, jenže mi zastoupila cestu. „Už ti to řekl?“ zvedla tázavě obočí.

„Kdo a co?“ nechápala jsem.

„Lukáš, skoro rok jsme spolu,“ zadrmolila. Alkohol jí značně svazoval jazyk.

Měla jsem oproti ní čistější mysl a lži jsem nehodlala poslouchat. Razantně jsem prošla, rozloučila se s ostatními a spěchala za Lukášem.

Myslela jsem si, že to vůbec nebudu řešit, ale nešlo mi to z hlavy, tak jsem druhý den trochu v žertu prohodila „Představ si, včera mi ta Vanda tvrdila, že s tebou něco má.“

Nepřála bych vám vidět Lukášův pohled. Ani nemusel nic říkat, okamžitě mi bylo jasné, že nelhala. „Promiň mi to. Chtěl jsem ti o všem říct po svátcích. Říkala, že bude doma, když já jdu ven s tebou. Neměla ses to dozvědět takhle,“ začal v panice krkolomně skákat z jedné věci na druhou.

„Sbal se a vypadni,“ sykla jsem potichu. Chtěla jsem na něj křičet, ale děti byly zalezlé v pokojících a slyšely by nás.

„Pojď si promluvit, prosím,“ zkusil to ještě. Neměl šanci, viděla jsem rudě a do očí se mi draly slzy. Všechno, co jsme společně vybudovali, se sesypalo jako domeček z karet. A byl to on, kdo pod něj dal bombu v podobě nevěry.

A tak jsem vloni řešila ochranu před nákazou, starosti s výukou synů a rozvod. Řeknu vám, bylo toho na jednu ženskou trochu moc. Silvestr 2021 jsem „oslavila“ doma u televize.

Už se začínám sbírat, ale pár věcí mě pořád trápí. Za prvé: jak je možné, že jsem nevěru nepoznala. Lukáš byl sice méně doma a času na sebe jsme moc neměli, nicméně jsem věřila, že více pracuje, nevěra by mě nenapadla. A za druhé: mohli jsme udělat něco, co by to změnilo? Třeba spolu víc mluvit, nebo občas vyrazit ve dvou na výlet…

Budu se muset smířit s tím, že se odpovědi nedozvím, a doufat, aby rok 2021 byl lepší než ten předešlý.


Názor psychologa:

Dobrý den,

byli jste spolu přes 17 let, i přes to, že jste jako pár a rodiče fungovali, jiskru v muži dokázala rozkřesat i jiná žena. Byl nějaký čas k dispozici oběma stranám, nezřídka se stává, že muž podlehne nějaké jiné ženě a k té své se nadále chová s úctou. Pak jste nemohla nic poznat, vycházím z faktu, že jste mu důvěřovala a jeho aktivity nijak neprověřovala, což je v pořádku. Muži se i v případech, kdy mají milenky, často chovají „normálně.“ O to více Vás ranilo, že jste netušila, o co jde a podvod/lež jste neustála. Pro Vás to byla rána do srdce, a proto jste reagovala tak striktně a nekompromisně. Já Vám rozumím, na emoční zranění tohoto typu se velmi obtížně aplikují rady ve smyslu odpuštění. Jinak se člověk srovnává s jednorázovým „úletem“ a zcela jinak s utajeným dlouhodobým paralelním vztahem…

Ptáte se, zda jste mohli udělat něco, co by to změnilo. Mohli, ale vše už se odehrálo a je to pryč. Šanci rozkrýt slabiny vašeho vztahu jste muži nenabídla. Chtěl s Vámi mluvit, ale odmítla jste. Z Vašeho pohledu už to nemělo smysl. Měla jste ale příležitost zeptat se ho, co mu vadilo, co jste mohli dělat jinak, aby se váš vztah v něčem změnil či oživil. Zvlášť v dlouhodobém partnerství je důležité nepodcenit to, co jste trefně uvedla: víc spolu mluvit, vyrazit spolu na výlet, zkrátka prožívat spolu cokoli, být tu jeden pro druhého, když to potřebuje, pohladit, obejmout, ocenit. Nebrat druhého a to, co pro nás a rodinu dělá, jako samozřejmost. Často právě absence těchto věcí a s ním spojená nespokojenost s intimním životem, vede k emocionální vyprahlosti a následně k nevěře.

Milado, život přináší příjemné změny i nečekané zvraty, třeba bude příležitost někdy s bývalým mužem mluvit o tom, jak k tomu všemu došlo. Nebudete se muset smiřovat s tím, že se nedozvíte to, co byste chtěla. Bylo by pro Vás ozdravné celou věc pochopit a uzavřít. Pak se Vám bude mnohem lépe vstupovat do případného jiného vztahu. Budete vědět, co život přináší, dokážete na základě zkušenosti mnoha věcem předejít. Žena, která je nedůvěřivá a čeká „podpásovku“, obtížně navazuje jakékoli harmonické vztahy, týká se to i kamarádských a kolegiálních vazeb.

Rada na závěr: nedoufejte, buďte si jistá, že se hodně věcí změní k lepšímu. Vnímejte příležitosti, které Vás povedou k nové profesi, koníčkům nebo k jiným lidem. Neuzavírejte se do sebe, jděte příležitostem naproti. Určitě se mnou budete souhlasit, že vždy, když něco končí, něco nového začíná…

Přeji Vám hodně štěstí.

Mgr. Charlotte Benátská Speciální pedagožka a psychoterapeutka zaměřená na párovou komunikaci a uzdravení rodinných vazeb. Věnuje se specielně ženám v oblasti zdravého ženského sebevědomí a intimity. Je autorkou publikace Ženy, klíč ke spokojenosti je v nás. www.vztahy-komunikace.cz

Tento článek byl napsán podle skutečného příběhu ze života naší čtenářky. Fotografie jsou ilustrační a jména byla změněna. Pokud jste se ocitli v situaci, se kterou se s námi chcete podělit nebo si s ní nevíte rady, napište nám na email: [email protected]