44 Kč
Paní Jarka slíbila u oltáře "v dobrém i ve zlém". A věděla, že to tak skutečně bude. Opravdu věřila. Když byl manžel nemocný, brala jako samozřejmost, že se postará.
A dělala to opravdu důkladně. Pomáhala mu, jak to jen šlo, organizovala vyšetření, kontroly, seděla u jeho postele, pečovala o něj, když mu bylo špatně z chemoterapií.
Nepřišlo jí na tom nic zvláštního, přece to slíbila. Navíc se chtěla postarat o milovaného partnera a myslela si, že to samé udělá on pro ni, kdyby se jí něco stalo.
Osud tomu chtěl a ona šla na operaci a po ní potřebovala péči. Musela dávat pozor, nenamáhat se. A automaticky věřila, že se o ni manžel postará. Nicméně nepostaral. Z nemocnice ji nevyzvedl, doma jí neuvařil čaj, neudělal oběd.
Vše musela dělat sama, pomaličku, čerstvě po operaci. A došlo jí, že to tak bylo celý život. Musela se starat ona. Manžel nezařídil nic. Má takový vztah smysl?
