Majetkové vztahy manželů: Ukaž, kolik máš v kasičce!

„Mám skvělou zprávu!“ Eva vtrhla do kanceláře jako velká voda. „Šéf dneska slaví narozeniny, pořádá kvůli tomu trachtaci až u nejvyššího, takže nám dal na celé odpoledne volno!“ – „No to je paráda,“ propukly ženy v jásot. „A já mám nápad,“ mrkla na všechny Eva. „Zajdeme si společně někam na dobrý oběd, ať si to volno užijeme!“

Osazenstvo kanceláře se nahrnulo ke dveřím – až na Jarmilu. „Tak co je?“ pobídla ji Eva. „Ty s námi nejdeš, nebo co?“ – „Ale ne, vlastně ano, já bych šla, jenže...“ povzdychla si Jarmila rozpačitě. „... jenže nemáš peníze, viď,“ dopověděla za ni Eva. „Tak s tím si hlavu nelámej, já tě zvu. Přece nám nedáš košem!“

NIC MI DO TOHO NENÍ? ALE…

Nebylo to poprvé, kdy Jarmila s kamarádkami vyrazila – po dlouhém přemlouvání – bez koruny v kapse. Kolegyně ji vždy založily – a dlužno dodat, že Jarmila jim to pokaždé do koruny vyrovnala. Ale její ztrápený výraz dával tušit, že se jí peníze nevracejí lehce. Tentokrát se ovšem Eva rozhodla přijít problému na kloub.

„Ty, Jarmilo,“ přisedla si k ní v cukrárně, kam dámská společnost vyrazila po obědě na kávu a zákusek, „nic mi do toho není, ale… Vysvětli mi, proč tak špatně vycházíš s penězi. V kanceláři máš poměrně slušný plat – a tvůj manžel asi taky nevydělává málo. Tak v čem je problém?“

„No jo, plat mám dobrý, to je pravda, jenže když z něj poplatím všechny složenky a nákupy, moc mi nezbude. A manžel… Skoro nic mi na domácnost nedává. Já vlastně ani nevím, kolik bere.“ – „Počkej, to chceš říct, že před tebou tají výplatu?!“ Eva nechápavě kroutila hlavou. „V podstatě ano,“ přiznala Jarmila. „Lépe řečeno mi pokaždé, když se zeptám, odsekne, ať se nestarám. On že maká, aby nám barák nespadl na hlavu, a já ať si hledím toho, jak vyjít s penězi na domácnost.“ – „To je od něj opravdu dobrá rada – zejména když holky říkaly, že on sám se ve svých koníčcích neomezuje… Tuhle si koupil novou motorku, ne?“ – „To sice koupil, ale na tu by si sám jakživ nevydělal. Jenže má byt po babičce v centru Prahy, zdědil ho ještě předtím, než jsme se brali. Takže je jenom jeho – a i peníze, za které ho pronajímá, jsou jeho. Do nich mu přece nemůžu mluvit…“

PROMIŇTE, ŽE VSTUPUJU DO HOVORU…

„Odpusťte, omlouvám se, že vám vstupuji do hovoru,“ zvedl se náhle od vedlejšího stolku starší muž, až dosud ponořený do četby novin. „Nechtěl jsem poslouchat, ale něco jsem z vašeho rozhovoru přece jen proti své vůli pochytil. Dlouho jsem pracoval v manželské poradně. Tak kdybych neobtěžoval…“

„Ale vůbec neobtěžujete, naopak,“ usmála se Eva. „Jdete jako na zavolanou. Když jste něco z toho, co jsme si povídaly, slyšel, řekněte sám: není tady kamarádka hloupá, když sebou nechá doma takhle orat?“

„Hloupá, to bych si netroufal tvrdit, ale možná málo informovaná. Víte, partnerské vztahy jsou složité, já bych mohl vyprávět! V manželské poradně, jak jsem zmínil, jsem pracoval, než jsem odešel do důchodu. Těch příběhů, které jsem vyslechl… Spousta z nich se podobala osudu tady vaší přítelkyně. A většinou končily opravdu špatně. Řeknu vám, že dneska už bych na ně neměl nervy. A tak si užívám penze, chodím si do cukrárny číst noviny – a při tom se občas dozvím věci, které za mých časů nebyly, a přitom mohly mým klientům pomoci. A pomohly by určitě i tady vaší přítelkyni.“

JAK TO TEDY VLASTNĚ JE?

„Promiňte, ale teď vám vůbec nerozumíme – tedy nevím jak ty, Jarmilo,“ obrátila se Eva na kamarádku, která jen zavrtěla hlavou, „ale já rozhodně ne.“

„Rád vysvětlím,“ pokračoval muž. „Vždy jsem se ptal, proč neexistuje zákon, který by dokázal složitosti majetkových vztahů mezi partnery nějak podrobněji ošetřit. Já vím, život se nedá vtěsnat mezi paragrafy, ale nějaká přesnější právní úprava by neškodila. A vidíte – už nějaký pátek si čtu v novinách o tom, že od začátku tohoto roku platí nový občanský zákoník, který toho i v oblasti rodinného práva hodně mění.“ – „No dobrá, ale k čemu to tady Jarmile je?“ Eva stále nechápala, o čem muž vlastně mluví.

„Tak třeba ta výše příjmů: Vaše přítelkyně říkala, že neví, kolik její partner v zaměstnání vlastně bere. To je u mužů poměrně typické… No, a vidíte – nový občanský zákoník dává manželům právo na informace o tom, jaké má partner příjmy, jaký je stav jeho jmění a jaké činnosti vlastně vykonává. A když vám to sám nebude chtít říct, můžete mu klidně pohrozit soudem. Osobně si sice nemyslím, že byste při svém šarmu,“ zalichotil Jarmile, „nebyla s to se s manželem domluvit, ale drobná hrozba paragrafem určitě neškodí…“ – „No, mne by spíš zajímalo, kde vzal na tu motorku,“ přisadila si Eva. „Jestli mu na to stačily peníze od nájemníků bytu po babičce, nebo zda si náhodou za Jarmilinými zády nevzal nějakou půjčku, kvůli níž ji jednou budou honit exekutoři…“

ZISK PATŘÍ OBĚMA

„Kdyby manželka tušila, že její muž uzavírá s někým smlouvu, jejíž důsledky by ji mohly v budoucnu ohrozit, může – opět podle nové právní úpravy, což dříve nebývalo – navrhnout soudu, aby vůči ní vyloučil důsledky budoucího jednání jejího protějšku. To jsou vymoženosti, co říkáte,“ šibalsky mrkl na obě ženy. „Ale ono to nově není tak jednoduché ani s oním již zmíněným bytem zděděným po babičce ještě před uzavřením manželství. Sice pořád platí, že majetek nabytý výlučně jedním manželem zůstává jeho, ale zisk z něj je dnes součástí společného jmění manželů. A to je opravdu velká novinka, která v praxi znamená, že manžel vaší přítelkyně by sice byt po babičce mohl kdykoli, i bez jejího souhlasu, prodat, ale dokud jej pronajímá, příjmy jsou společné. Takže, jak vidíte, zákony se občas mění, a ne vždycky k horšímu.“

Řeč paragrafů:

* Nový občanský zákoník zachovává majetkové společenství manželů i nadále jako společné jmění, tj. zahrnuje aktiva a pasiva.

* Zákon rovněž zachovává podmínku souhlasu druhého manžela, jestliže jeden z manželů jedná v rámci společného jmění nad rámec běžného jednání, tedy počíná si nad rámec běžného chodu domácnosti. V případě odmítnutí souhlasu bez vážného důvodu a z dalších důvodů uvedených v zákoně může souhlas nahradit rozhodnutí soudu.

* Naopak jedná-li jeden manžel bez souhlasu manžela druhého, může se dotčený manžel dovolat neplatnosti takového jednání.

* Zákon uzákonil pojem snoubenec, dosud užívaný jen jako tradice. Nicméně i nadále mohou snoubenci uzavírat tzv. předmanželskou smlouvu, která není novinkou.

Foto: Depositphotos (1)

@svetzeny