Je to již 105 let, co se narodila šansoniérka Édith Piaf, jejíž talent ohromuje dodnes. Víte ale, jaké zkušenosti, pády a bolesti se odrážejí v její nejslavnější písni Non, je ne regrette rien (Ničeho nelituji)?
Édith Giovanna Gassion se narodila 19. prosince 1915 v Paříži, ve čtvrti Belleville, a to do velmi chudých poměrů. Dokonce i když je v jejím rodném listě zapsaná porodnice, světlo světa měla spatřit na chodníku. Její matka Annetta Giovanna Maillard byla francouzsko-italsko-berberského původu a zpívala po kavárnách. Otec Louis-Alphonse Gassion pocházel ze severu Francie a i on měl umělecké sklony, protože vystupoval jako pouliční akrobat.
Samotné dětství je opředeno mnoha neznámými a dohady, nicméně je jisté, že to malá Édith neměla snadné. Rodiče se o ni příliš nestarali a zpočátku žila u babičky z matčiny strany, posléze u babičky z otcovy strany, která vedla nevěstinec. A byly to právě jeho zaměstnankyně, kdo pomáhal s péčí o malou holčičku.
Budoucí hvězda měla ve třech letech vlivem zánětu rohovek oslepnout. Říká se, že zrak se jí vrátil až o čtyři roky později, a to poté, co pro ni „tety“ uspořádaly pouť k uctění svaté Terezie z Lisieux.
Poprvé veřejně zpívala lidem na ulici. Když jí bylo čtrnáct, odvezl si ji její otec a vystupovala s ním. Brzy od něj odešla a se svou nevlastní sestrou Simone Berteaut se potloukala po ulicích. V pouhých šestnácti letech porodila dítě tehdejšímu partnerovi. Édith se ovšem o holčičku neuměla postarat. Není divu, sama byla ještě dítě, navíc její matka jí nebyla právě vzorem správného mateřství. A tak bylo vše spíše na otci holčičky. Bohužel dvouletá Marcelle nakonec zemřela na meningitidu.
Pár se rozpadl a Édith se zapletla s podivnou existencí, pasákem Albertem. Tomu musela dávat část peněz, které si vydělala zpěvem, aby ji nenutil do prostituce.
Život drobné dívce změnil Louis Leplée, majitel nočního klubu pro vyšší a střední společenskou vrstvu. Ten ji jednoho dne slyšel zpívat a najal ji do svého podniku. A byl to právě on, kdo vymyslel přezdívku Piaf (v překladu vrabčák), která se později proměnila v příjmení, a doporučil Édith, aby nosila černé šaty, které se staly jedním ze symbolů zpěvačky.
Leplée byl v roce 1936 zavražděn a Édith se stala podezřelou ze spoluúčasti. Obvinění byla nakonec stáhnuta, nicméně dobrou pověst si musela znovu vydobýt. Pod vedením Ryamonda Assa a ve spolupráci s textařkou Marguerite Monnot se pomalu stávala uznávanou a vyhledávanou umělkyní. Její sláva pronikala do mnoha zemí Evropy a brzy také do Ameriky.
Životní láskou se jí stal boxer Marcel Cerdan. Byl sice ženatý, ale její city opětoval. Jenže jak se zdá, Édith neměla mít nikdy v životě nic snadné. Marcel zemřel v roce 1949 při pádu letadla, když cestoval do New Yorku právě za v té době již velmi slavnou šanzoniérkou.
V 50. letech Édith přežila několik vážných autonehod, z nichž jen štěstím vyvázla živá. Bohužel si kromě tělesných následků z nemocnice odnesla také závislost na morfiu, které kombinovala s alkoholem. Přátelé se jí snažili pomoci, ale vše bylo marné.
Vdala se a o čtyři roky později rozvedla se zpěvákem Jacquesem Pillsem. A rok před smrtí se jejím manželem stal mladý kadeřník Théo Sarapo, pozdější herec a zpěvák.
Zemřela 10. října 1963 na rakovinu jater, bylo jí 47 let...
