Svět ženy doporučuje: Oblíbené knihy nás z redakce

Jana Žáčková: „Jako malá jsem milovala knížku a večerníček O hajném Robátkovi a jelenu Větrníkovi od Václava Čtvrtka. Pak jsem ale zjistila, že lidi se nedělí na hodné hajné a zlé pány, ale všechno je to trochu složitější. Objevem v tomhle směru pro mě byli Zbabělci od Josefa Škvoreckého. Mám je ráda doteď. Z nedávno vydaných můžu doporučit román Muž jménem Ove od Fredrika Backmana. Tam totiž taky zjistíte, že zdánlivý protiva a mrzout je nakonec někým úplně jiným.“

Vlaďka Miláčková: „To by se zvěrolékaři stát nemělo od Jamese Herriota je skvělá knížka do pohody i nepohody, která mi vždy zvedne náladu!“

Alena Koubová: „Záleží na tom, jestli mám vybírat z kategorie evergreen, nebo ‚zhltla jsem nedávno‘. V té první volím Jamese Herriota, jeho poeticky úsměvné historky ze života veterináře v anglickém Yorkshiru. Ty mě vždycky spolehlivě přenesou do poklidu a jiného světa, v němž čas běží jinak, všechno má svůj řád a smysl. Četla jsem ji poprvé, když mi bylo asi třináct, a občas se k ní vrátím, když je mi smutno nebo mám pocit, že svět kolem se totálně zbláznil. Z té druhé kategorie mě potěšil Malý pražský erotikon od Patrika Hartla (mimochodem rozhovor s ním najdete v květnovém vydání Světa ženy). Název je možná zavádějící a rozhodně netvrdím, že se tam neřeší i intimní vztahy (však k životu taky patří), ale síla téhle knihy podle mě spočívá spíš v přesném vykreslení pocitů a charakterů jednotlivých hrdinů. Ti zažívají vlastně obyčejné osudy, s nimiž se člověk může lehce ztotožnit a uvažovat i nad vlastním životem. Ale dlouho v tom rozjímání nevydržíte, protože knížka je taky přiměřeně proložená vtipnými situacemi.“

Andrea Nedavašková: „K mým nejoblíbenějším knihám jednoznačně patří Jmenuji se Ašer Lev (1. díl) a Dar Ašera Leva (2. díl) od Chaima Potoka. Je to krásný a dojemný příběh o židovském chlapci,  jehož umělecké nadání bylo v rozporu s židovskými dogmaty. Vřele doporučuji.“

Pavla Totušková: „Člověk není nikdy úplně šťastný od Anny Gavaldy je kniha, která mě naučila nebát se v životě věcí, které přijdou, a je-li potřeba, udělat i radikální řez. Svět se bude druhý den točit dál.“

Jana Zárubová: „Nejoblíbenější kniha? Určitě Cartierova panteřice od Stéphanie Des Hortosové! Silný životní příběh Jeanne Toussaintové mě natolik pohltil, že mi bylo líto, že skončil tak brzy... Tahle dáma s velkým D učarovala nejen samotnému Cartierovi, ale i mně!“

Michaela Vaňková: „Mám moc ráda žánr fantasy, takže když jsem pod stromečkem našla knihu od Roberta Holdstocka Les mytág, hned jsem po ní chňapla. A nedokázala jsem se od ní odtrhnout, dokud jsem nedočetla poslední stránku. Jednou větou nelze shrnout, v čem spočívá kouzlo vyprávění o Ryhopském lese, což je pradávný anglický hvozd z úsvitu časů, kde se s prostorem a časem dějí divné věci a v němž se zhmotňují mytága – osoby a věci, které kdysi potřebovala lidská představivost – a mohou získat novou existenci z mysli žijících lidí. Je to ta nejzvláštnější a nejsugestivnější fantasy, kterou jsem kdy četla, mimořádně poutavá a naprosto originální.“

Zuzana Heralová: „Ještě jsem to já od Lisy Genovy je velice silný, strhující a dojemný příběh vystihující problematiku Alzheimerovy choroby. Děj plyne svižně, takže kniha se čte sama, doslova jedním dechem. A příjemně mě překvapilo i filmové zpracování (Still Alice, 2014), které také mohu doporučit.“

Nikita Rybová: „Mým nejoblíbenějším autorem je Émile Zola, v podstatě bych doporučila cokoli od něj. Pokud s ním ještě nemáte žádnou zkušenost, začněte klasikou – Zabijákem. Není to ale lehké čtení a varuji vás, že až příběh skončí, dostaví se několikahodinový pocit smutku. Ale stojí to za to!“