Mezinárodní den žen (MDŽ) byl za socialismu jednou z nejvýznamnějších oslav v roce. I když byl oficiálně prezentován jako svátek emancipace a ocenění pracujících žen, v mnoha případech se proměnil v povrchní formalitu s karafiáty, bonboniérami a organizovanými podnikovými oslavami. Vzpomenete si, jak MDŽ vypadalo za minulého režimu?
MDŽ byl poprvé slaven v roce 1909 v USA a jeho kořeny souvisejí s bojem za rovná práva žen, především s jejich snahou o lepší pracovní podmínky a volební právo. Vznik Mezinárodního dne žen se často spojuje velkou stávkou newyorských švadlen v roce 1857, které protestovaly za volební práva žen. Až v roce 1909 však oslavu Dne žen uspořádala Americká socialistická strana. Po roce 1948, kdy v Československu nastoupil komunistický režim, se MDŽ stal jednou z klíčových součástí oficiální propagandy. Režim zdůrazňoval rovnoprávnost žen, jejich nepostradatelnou roli v socialistické společnosti a potřebu jejich zapojení do výroby i politiky.
Oslavy MDŽ byly především organizované hromadné akce. Ve fabrikách, ředitelnách, kancelářích i zemědělských družstvech se konaly schůzky, na kterých vedoucí podniku předávali ženám drobné dárky. Nejčastějšími dary byly karafiáty, bonboniéry nebo lahve vína. Kromě toho se pořádaly společenské večery s hudbou a proslovy. Nechybělo samozřejmě tradiční občerstvení v podobě chlebíčků s vlašským salátem a také zákusků jako věnečky, kremrole či punčáky. Kdo si chtěl přihnout něčeho ostřejšího, měl na výběr z laciného vína Hradní svíce, nebo staré dobré Myslivecké.
Mnoho žen ale tyto akce nevítalo. Oslavy byly nucené, formální a plně organizované režimem. Během nich se často konzumoval alkohol, což vedlo k situacím, kdy se z oslav stávaly bujaré večírky, při kterých žny musely snášet nevhodné poznámky a chování mužů, o něž pak navíc doma musely pečovat.
Socialistická propaganda tvrdila, že ženy mají stejná práva jako muži, ale realita byla jiná. Ženy tvořily významnou součást pracovní síly, ale jejich mzdy byly nižší než mužské. Zároveň na nich zůstávala starost o domácnost a děti, což znamenalo dvojí zatížení. MDŽ mělo tímto ženám projevit údajnou úctu společnosti, ale ve skutečnosti jejich postavení neřešilo.
Pro mnohé ženy byl MDŽ za socialismu spíše nutným zlem než radostnou událostí. Doma sice dostávaly květiny a drobné dary od svých partnerů, ale na jejich každodenní povinnosti to nemělo žádný vliv. Většina z nich musela i v tento den pokračovat ve své každodenní činnosti, vaření, úklid a pečování o rodinu.
Ve zemích, kde socialismus nebyl dominantním politickým režimem, měl Mezinárodní den žen jiný charakter. Zpravidla upozorňoval na nerovnosti a diskriminaci žen v různých oblastech společnosti. Oslavy často zahrnovaly demonstrace, pochody a politické akce, které se snažily upozornit na potřebu boje za práva žen, včetně práva na rovné platy, vzdělání a politickou participaci.
Po roce 1989 došlo ke změně v náhledu na MDŽ i u nás. Mnoho lidí ho začalo vnímat jako nepříliš lákavou vzpomínku minulé doby a jeho popularita rapidně klesla. Částečně ho nahradil Den matek, který je vnímán jako autentičtější oslava žens ké role ve společnosti. V posledních letech se MDŽ znovu vrací do povědomí, tentokrát v kontextu původního feministického poselství – tedy jako den, kdy se připomíná rovnost pohlaví a boj proti diskriminaci žen.
Autorský text
