Eva Perónová, známá spíše jako Evita, zůstává i desítky let po smrti jednou z největších ikon Argentiny. Její popularita v této zemi byla skutečně neuvěřitelná a dala by se připodobnit k oblibě Lady Diany. Evitin životní příběh plný ambicí, soucitu, ale i kontroverzí, dodnes fascinuje lidi na celém světě. Snad i proto, že zemřela tak mladá.
Evitina cesta začala velmi skromně. Nikdo nemohl tušit, že se jednou tato žena stane oslavovanou pro své hluboké spojení s argentinským lidem. Píseň Don‘t cry for me, Argentina (Neplač pro mě, Argentino) ze světoznámého muzikálu Evita, nám zní při vyslovení jejího jména dodnes.
Kdo byla Evita Perón?
Evita Perónová se narodila 7. května 1919 v argentinské vesnici Los Toldos jako María Eva Duarte a vyrůstala v chudobě. Její otec Juan měl ještě druhou rodinu a když zemřel, Evitina matka Juana Ibargurenová se všemožně snažila uživit své děti. Byla to pro ni skutečná řehole. Možná ale právě i toto rané strádání formovalo Evitino odhodlání vymanit se z chudých poměrů, ve kterých vyrostla. A to se jí dozajista podařilo, ale empatie a snaha pomoci znevýhodněným lidem jí zůstala.
V 15 letech se Evita přestěhovala do Buenos Aires, aby se věnovala herecké kariéře. Zaznamenala sice jakýsi nepříliš významný úspěch v rozhlase a ve filmu, ale to by ji ještě nevystřelilo ke hvězdám. Její život se dramaticky změnil v roce 1944, kdy se na charitativní akci setkala s plukovníkem Juanem Domingem Perónem.
Peróna, tehdejšího ministra práce a sociální péče, Evita zaujala svou krásou a inteligencí. A pak už to bylo jako v pohádce. Následujícího roku se vzali a Evita se po boku svého manžela krok za krokem stala vlivnou osobností. Přispěla k tomu samozřejmě i její snaha a ambice, kterých měla na rozdávání.
Láska a politika v jednom
Jako první dáma se Evita stala něčím, co bychom dnes nejspíš aktivistkou. Zasazovala se o práva pracujících, volební právo žen a programy sociálního zabezpečení. Svým charismatem a obětavostí si získala obdiv dělnické třídy, která ji láskyplně nazývala Santa Evita, tedy Svatá Evita. A právě Evitino nadšení pro sociální spravedlnost a její přímý kontakt s lidmi z ní učinily lidem milovanou první dámu, kterou Argentinci přímo zbožňovali. Byla jednou z nich a měla k nim blízko.
Evitin vztah k argentinskému lidu byl opravdu hluboký. Neúnavně se snažila zlepšit život chudých, dokonce založila Nadaci Evy Perónové, která poskytovala stipendia, stavěla domy a rozdávala potraviny a oblečení. Její úsilí vyvrcholilo přijetím zákona o volebním právu žen v roce 1947, který je důkazem jejího odhodlání usilovat o rovnost žen a mužů.
Samozřejmě každá mince má ale dvě strany, a ty měla i Evitina popularita. Navzdory popularitě mezi masami se Evita setkala s odporem elity a armády, které ji považovaly za hrozbu pro svou moc.
Poslední dny Evity Perónové
Na počátku 50. let se však zdravotní stav tehdy ještě velmi mladé Evity Perónové začal povážlivě zhoršovat. Byla jí diagnostikována pokročilá rakovina děložního čípku a podstoupila řadu léčebných zákroků. Jedním z nich byla bohužel i velmi kontroverzní lobotomie, která měla zmírnit její bolesti a uklidnit ji. To se ale samozřejmě nestalo. Z Evity se stala bezvládná loutka, která čekala na smrt jako na smilování. Své nemoci podlehla 26. července 1952 ve věku 33 let. Její smrt uvrhla Argentinu do smutku a jejího pohřbu se zúčastnily miliony lidí. Argentina plakala.
Příběh Evity Perónové její smrtí však neskončil. Její život se stal mimo jiné i inspirací pro muzikál Evita Andrewa Lloyda Webbera a Tima Rice z roku 1976, který byl později adaptován do filmové podoby. V roce 1996 si Evitu zahrála neméně legendární a neméně kontroverzní Madonna v hlavní roli. Film přiblížil Evitin příběh publiku po celém světě a znovu oživil zájem o její život a dílo.
