Jan Amos Komenský se narodil na Moravě a od dětství poznal ztrátu i nejistotu, která ho provázela celý život. Přes všechny rány si uchoval víru v lidský rozum a vzdělání jako cestu k lepšímu světu.
Tragédie přišla s válkou a epidemií, která mu vzala manželku i děti. Komenský se naučil čelit bolesti a přeměnit ji v hluboké myšlenky a texty.
Po návratu na Moravu působil jako kazatel a učitel ve Fulneku, kde zakoušel radosti i tragédie rodinného života. Právě tam psal, učil a hledal spravedlnost ve světě zmítaném konflikty.
Komenský věřil, že škola má probouzet a učit radostí, nikoli drilem a memorováním bez smyslu. Jeho myšlenky formovaly moderní pojetí vzdělávání.
Studium v Přerově a později v Německu otevřelo Komenskému dveře do světa myšlenek a nových jazyků. Latina a filozofie se staly jeho klíčem k poznání a budoucím reformám.
Epidemie mu vzala rodiče i sourozence, a tak se z chlapce stal sirotek odkázaný na pomoc příbuzných. Už tehdy se učil spoléhat na vlastní sílu a znalosti.
Labyrint světa a ráj srdce vznikl z jeho vnitřního zápasu s chaosem doby. Text ukazuje, jak lze nalézt klid a pevný bod uvnitř sebe, i když svět kolem je hlučný a zmatený.
V roce 1628 musel Komenský odejít do exilu a hledat nový domov v Lešně. Exil se stal jeho trvalým stavem, přesto zde vznikla díla, která z něj učinila evropskou osobnost.
Komenský učil, psal a korespondoval s učenci a reformátory po celé Evropě. Jeho myšlenky se šířily od Anglie přes Švédsko až po Uhry, přinášely obdiv i nepochopení.
Nesnášel dril a nesmyslné biflování, a proto vytvářel učebnice, obrazy a didaktické hry. Orbis pictus a Schola ludus byly revolučním způsobem, jak učit děti hrou a radostí.
Prosazoval vzdělání pro dívky, chudé i méně nadané, věřil v celoživotní učení a lidský rozvoj. Jeho pedagogické ideje předběhly svou dobu o století.
Požáry a ztráty knih a rukopisů Komenského nezlomily. Neustále pracoval na spojení víry, vědy a výchovy do uceleného celku, který nazval „Obecná porada o nápravě věcí lidských“.
