Příběh čtenářky: Tajemný pomocník

Poprvé prý se objevil mé prababičce. Byla tenkrát mladá, zamilovaná do mého budoucího pradědy a jejich láska nezůstala bez následků. To by samo o sobě nebylo tak zlé, i v těch časech se některé nevěsty vdávaly těhotné. Jenže do toho vypukla první světová válka a milý Josífek byl povolán na frontu. Moje budoucí prababička celou noc proplakala – bylo jasné, že svatbu už nestihnou, a nemanželské dítě, to byla tehdy velká ostuda. A co když její Josífek padne? Jak bude děcko vychovávat sama? Trápila se, trápila, až k ránu v slzách usnula.

UKLIDNIL PRABABIČKU

A tehdy prý se jí ve snu, tak živém, že nevěděla, jestli se jí to zdá, nebo je to skutečnost, u postele objevil vysoký muž s rezavým knírkem a zářivýma očima. Vzal ji za ruku a povídá: „Neplač, Julinko, Josef si zláme nohu a bude už navždycky kulhat!“ A opravdu, můj budoucí pradědeček den nato spadl ze žebříku a ošklivě se zranil. Díky tomu na frontu nemusel, a protože mu po tom úrazu zůstala jedna noha kratší, válce se vyhnul. Sice kulhal, ale to mé prababičce nevadilo, hlavně že zůstal živ a mohli se vzít. Žili spolu spokojeně skoro čtyřicet let a vychovali pět dětí…

ZACHRÁNIL BABIČKU

Moje babička tu historku od své maminky často slýchala, ale moc jí nevěřila. Zakládala si na tom, že je „moderní“, že na žádné pověry a duchy nedá. Ničeho se nebála a spoléhala jen sama na sebe. Jako mladá jezdila do práce a z práce na kole – měla to domů šest kilometrů, z toho kus cesty přes les. Jednou se za šera vracela domů, když tu najednou uviděla, jak na ni z boční cesty mává a volá nějaký muž, ať jede za ním. Myslela, že někdo asi potřebuje pomoc, a tak odbočila z obvyklé trasy. Šlapala do pedálů, ale ten chlapík byl pořád velký kus před ní a stále jen mával a volal: „Za mnou!“ Tak jela, až se dostala z lesa ven na jiné straně, než byl její domov. A jak z lesa vyjela, najednou ten muž zmizel. Vůbec si to rozumem nedovedla vysvětlit, jestli to byl nějaký přelud, nebo co. Ale protože se ocitla docela mimo svůj směr, nezbývalo jí než sjet do nedaleké vsi a odtud to vzít do vesnice, kde s rodiči bydlela, oklikou po silnici. Doma dostala vyhubováno, kde se tak dlouho toulala. Ale druhý den ráno se dozvěděli, že v lese, právě na té cestě, z níž babičku odlákal onen tajuplný muž, přepadl a uškrtil jinou ženu jakýsi úchylný chlap. Jen díky tomu, že odbočila, se nestala jeho obětí ona.

VAROVAL MÁMU

Moje máma měla s tajemným mužem taky zkušenost. Jednou jsem jako miminko celou noc probrečela, protože mi rostly zoubky. A máma druhý den vyčerpáním usnula v křesle. Najednou cítí, jak jí někdo klepe na rameno. Lekla se, otevřela oči a před sebou uviděla vysokou postavu, tvář s rezavým knírkem, zářící zrak. Trvalo to jen vteřinku, ale dost na to, aby se probrala ze spánku. A bylo to na poslední chvíli. Na sporáku překypěla polévka, uhasila plamen a do bytu, kde byla jen ona s miminkem, začal unikat plyn…

A JÁ UŽ HO TAKY ZNÁM

Já tahle vyprávění brala jako takový „rodinný folklor“, ale jen do té doby, kdy jsem se pozdě večer vracela autem ze služební cesty. Byla jsem unavená, jela jsem už pár hodin, silnice fádně ubíhala, z rádia tiše zněla hudba, která taky uspávala… Zřejmě se mi začala klížit víčka, když se náhle ve světlech reflektorů objevil chlap s rezavým knírkem a zářícíma očima. Dupla jsem na brzdu, i když být to živý člověk, stejně už bych ho srazila. Zastavila jsem, zapla kontrolky a vyděšeně jsem se běžela podívat, koho jsem přejela. Ale nikde nikdo! Musel to být on, náš tajemný zachránce, který mi vstoupil do cesty, abych se probudila. Nebýt jeho, usnula jsem za volantem a havárie by mě neminula… 

Po téhle zkušenosti už na našeho tajemného pomocníka věřím. Snad je to duch někoho z našich předků, kdo se nás snaží ochránit. Kvůli němu jsem se začala zabývat i genealogií a pátrat v matrikách. Ale kdo z mých předků měl rezavý knírek a zářivé oči, se z nich vyčíst nedá. Tak nezbývá, než abychom na něj prostě věřili, a poslechli ho, když nás varuje…

Příběh zaslala Edita J.

Své skutečné životní příběhy můžete zasílat na e-mail: web@svetzeny.cz

Foto: Depositphotos (1)

@svetzeny