Věštbám vycházejícím z tohoto principu se říká „cleromantie“ (z řeckého slova cleros = los). Nejjednodušší a asi nejrozšířenější formou je odedávna házení mincí panna–orel a tahání slámky (jedna je kratší) či sirky (jedna je bez hlavičky).
Hlavním přínosem cleromantie je, že si díky ní ujasníte nejrůznější možnosti řešení, které vám současná situace nabízí, a zamyslíte se nad nimi. A zároveň se smíříte s tím, že leccos sice záleží na vás, ale v mnohém se prostě musíte spolehnout na náhodu (osud, božstva, přírodu, pravděpodobnost…), již neovlivníte.
Tradiční metodou je zapsání různých variant (odpovědí na určitou otázku, možných ženichů aj.) na kousky papíru, které se zabalí do kousků těsta. Jako malé knedlíčky se pak hodí do vroucí vody, a který první vyplave, ten nese „správnou“ informaci. Známou verzí této hry jsou takzvané koláčky štěstí se zapečeným heslem „právě pro vás“, které se prodávají v některých čínských restauracích po celém světě.
Můžete zkusit i jinou tradiční metodu. Otázky (jednu či více), jež chcete položit „osudu“, formulujte tak, aby se na ně dalo odpovědět ano nebo ne. Napište je na proužky papíru a vhoďte do nádoby s užším hrdlem (aby dovnitř nebylo vidět, ale šlo tam protáhnout ruku – třeba do džbánu). Přihoďte hrst světlých a hrst tmavých fazolí – měly by být zhruba stejné velikosti, aby se hmatem nedalo švindlovat. Potom vytáhněte vždy proužek papíru s otázkou a jednu fazoli: Světlá fazole znamená ANO, tmavá NE.
Pravda o dospívání Žilkové: Přísný otec ji zrazoval od herectví a zvířecího mazlíčka jí naservíroval k obědu
