Přejít k hlavnímu obsahu

12 + 1 věc, kterou znají jen rodiče dítěte školou povinného

Nejste v tom sami! Zasmějte se situacím, které tak dobře znáte. Na Murphyho zákonu, že vesmír a školní rok jsou nekončené, možná něco bude…

1. Litujete, že jste dítě vůbec někdy naučili slova DOBRÝ a NIC. Pak by snad dokázalo na váš dotaz: „Co bylo dneska ve škole?“ odpovědět i jinak.

2. Vychutnáváte si úlevu, která přichází každý pátek, když večer zjistíte, že nemusíte mazat svačinu.

3. Tisíckrát si opakujete poučku, že na známkách nezáleží, ale nechápete, proč zrovna v žákovské knížce vaší ratolesti je nejlepší trojka.

4. Připadáte si jako hollywoodská celebrita, protože tolik podpisů, co vy nasázíte pod úkoly do žákovské, mnozí nerozdají za celý život.

5. Regál po regálu znáte sortiment místního papírnictví a může vás vzít čert, že obal na vaši učebnici angličtiny nikdy NEMAJÍ.

Myslete na to, že v tom nejste sami

6. Není nic lepšího než v deset večer shánět po sousedech zbytky látek, vatu, vlnu, knoflíky a ozdobné předměty, protože si vaše zlatíčko právě vzpomnělo, že to ZÍTRA NUTNĚ POTŘEBUJE NA PRACOVKY (fakt, že to ví už měsíc, v zájmu zdravého rozumu nekomentujete).

7. Jednou za čtvrt roku se dobrovolně vzdáte minimálně hodiny svého času, abyste se na třídních schůzkách dozvěděli tak zásadní informace jako, kdy se třída fotí, kolik máte zaplatit za výlet a jak mají být dlouhé pastelky.

8. Na začátku školního roku se převtělíte do večerníčka, jen místo novin rozhazujete tisícovky za kroužky, školní pomůcky a cvičební úbory a tváříte se, že vám to vůbec nevadí.

9. Připadá vám, že děti jsou zbytečně zmlsané, když nadávají na školní obědy. Ovšem jen do chvíle, kdy zjistíte, že UHO je nesmrtelná.

10. Zažijete zvláštní úkaz, když se od pondělí do pátku děti ráno podobají přízrakům, jež vypadají, že každou chvílí usnou. Zato o víkendu vás v šest ráno burcují dotazem, co budete dneska dělat.

11. Stáváte se několikanásobným absolventem základní školy. Je přece prima si podruhé či potřetí projet vyjmenovaná slova, násobilku a shodu podmětu s přísudkem.

12. Věta: „JÁ TOMU NEROZUMÍM“ vás dohání k zuřivosti a nechápete, co na té triviální úloze může dítě nechápat. Nicméně už mu nepřiznáte, že s tímtéž jste se mořili úplně stejně…

13. Zjistíte, že vnímání ČASU JE RELATIVNÍ. Vy máte pocit, že dítě by mělo mít úkoly dávno hotové, ono si myslí, že všechno v klidu stihne a ještě si zahraje pár her na telefonu.