44 Kč
Paní Agáta se s bývalým manželem rozvedla před pár lety. Než se vše ustálilo, chvíli to trvalo. Nyní už to vypadá, že všichni vědí, jak spolu komunikovat a že je důležité štěstí jejich dcery.
Dceru si předávají a nemají žádný soudní rozsudek. Dovedli se domluvit. Dcera je v péči paní Agáty a s tátou se vídá, kdykoliv potřebuje. A v takovém moodu fungují, podle jejího názoru, dobře.
Jenže nedávno jí dcera způsobila šok. A nyní neví, jak dál. Její desetiletá dcerka za ní přišla, sedla si naproti ní a řekla jí, že by chtěla bydlet u táty. Srdce se jí zastavilo a cítila se, jako by jí někdo podemlel půdu pod nohama.
Zůstala beze slova a neví, co dceři na její požadavek říct. V posteli pláče, aby ji dcera neviděla. A netuší, co dělat. Dát dceři prostor a zůstat doma sama? Co udělala špatně, že od ní dcera utíká a chce jít pryč?
Ano, paní Agáta hodně pracuje, ale dceři se věnuje, nemá pocit, že by u ní nějakým způsobem strádala nebo se měla špatně. Kde je tedy problém? Proč se to děje? Jak má máma přežít, že její dítě bude bydlet u táty?
